Cesta současným západním kapitalismem a vztah básnického já s tajuplným Vikomtem. I tak lze charakterizovat novou sbírku Jonáše Hájka. Osobitost, citlivost, ale také ironické nebo satirické vyznění jeho básní odhalíme, pokud nahlédneme pod nenápadný háv všednosti, jímž jsou verše obaleny.

Česko-německá antologie VERSschmuggel (pašování veršů) / Překladiště vzešla ze spolupráce básníků a tlumočníků obou zemí v rámci tradiční překladatelské dílny pořádané při Festivalu poezie v Berlíně. Přináší zajímavý pohled na četbu uměleckého textu, která je přiměřenější jazykové pluralitě současného evropského prostoru. Odhlédnutí od jediného (původního) jazyka básně totiž dovoluje spatřit něco podstatného v jazyce samotném i v podobách jeho (ne)přeložitelnosti.

Po vydání debutu Suť se stal Jonáš Hájek jedním z nejvýraznějších hlasů mladé básnické generace, což potvrdila i Cena Jiřího Ortena. Nyní básníkovi vychází druhá sbírka, nazvaná Vlastivěda. Kromě jiného ukazuje, jak těžké je překonat vlastní debut.