Poslední román Martina Amise je tradičně vyprávěný příběh o holokaustu z prostředí koncentračního tábora Osvětim. Daří se někdejšímu enfant terrible britské literární scény říct o nesčetněkrát popsaném tématu něco nového? A záleží na tom?
MA
Martin Amis
Co se stane, když uvězněný kriminálník vyplní los a vyhraje sto čtyřicet milionů liber? Když patnáctiletý kluk udržuje intimní styky se svojí devětatřicetiletou babičkou? V takovém duchu se nese nejnovější román Martina Amise, fraška křížená s romancí, dštící s nemalou dávkou vtipu oheň na „stav dnešní Anglie“.
Postarší Nearing vzpomíná na svůj dosavadní život a bez valného úspěchu se pokouší vyrovnávat se stárnutím. Ambice románu je širší: chce reflektovat společenský přerod, jímž si západní civilizace prošla v průběhu druhé poloviny dvacátého století.
Děti úspěšných rodičů to mají těžké. Již od mala jsou na ně kladeny vysoké nároky, které často, alespoň dle mínění okolí, nenaplní.
Není až zas tak běžné, aby autor románu už v prvních odstavcích prozrazoval, jakým směrem se bude jeho dílo vyvíjet. V případě Londýnských polí tomu je přesně naopak. „Toto je příběh vraždy. Ještě k ní nedošlo. Ale dojde.“
Šíp času není nejčtivější Amisův román, ovšem o holocaustu lze asi jen sotva psát čtivě.
Bohužel, Amisův poslední román působí jako nepovedená parodie jeho dřívějších knih, třeba Peněz, jednoho z nejlepších románů, které v osmdesátých letech byly v Británii napsány...
V českém překladu vychází vrcholný román Martina Amise, syna slavného britského spisovatele Kingsleye Amise.
Martin Amis patří mezi přední současné britské autory a vedle svého přítele Salmana Rushdieho i nejznámější. U nás bohužel zatím jeho nejlepší knihy nevyšly: nakladatelství Mustang vydalo v překladu povídkovou sbírku Einsteinovy příšery z roku 1987 a potom ještě raný román Jiní lidé (1981), ovšem asi nejlepší česky vydanou autorovou knihou je Úspěch, podařený a pro Amise tematicky charakteristický román z roku 1978, který v roce 1992 vydala Mladá fronta.
O čem vlastně nová Amisova kniha je? Tak především je o Stalinovi, nebo lépe řečeno stalinismu. Dále taky o Amisovi samotném, jeho otci Kingsley Amisovi, několika britských novinářích, Trockém, Leninovi, Solženicinovi, ale i oslavách milénia, Amisově sestře, několika dalších příbuzných … no, prostě o všem a všech. Anebo taky o ničem - o nicotě, smrti, která je všude kolem nás.
V románu Martina Amise Peníze (Money, v originále 1984) rozhodně není o legraci či komično nouze – ale místy je to humor černý, ba cynický a úsměv se často změní ve škleb. Peníze zachycují moderní svět, v němž peníze fungují zčásti jako fetiš, zčásti jako symbol, virtuální modla a měřítko, ale také jako všeprostupující a všudypřítomný živel.
Téměř pětisetstránkový svazek je výborem z Amisových esejů o literatuře a recenzí. Největší prostor přirozeně dostali autoři, k nimž má sám spisovatel kladný vztah, tedy především John Updike, Vladimir Nabokov, ale také Elmore Leonard, jehož Martin Amis považuje za génia a jednoho z nejlepších amerických spisovatelů. Nechybí tu ani J. G. Ballard, Anthony Burgess a přirozeně ani rodinný přítel Amisových, básník Philip Larkin,...
