Co dělat, když nás pronásleduje minulost? Dokážeme se oprostit od svých návyků, od sebe samých? O strachu malém i velkém, o dobru a zlu v nás, i o lžích, které spřádáme, abychom nepropadli šílenství, a o mnohém dalším pojednává nově přeložená kniha španělské spisovatelky Rosy Montero.

Rosa Montero je nositelkou mnoha novinářských a literárních ocenění, její knihy byly přeloženy do dvaceti jazyků. Český čtenář si mohl přečíst vtipnou esejistickou knížku s autobiografickými prvky o psaní, literatuře, imaginaci a posedlosti vyprávět s názvem Tichý blázen (La loca de la casa, 2003), kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Dauphin.

Spisovatel má jednu velkou odpovědnost, a to odpovědnost ke svému psaní. Zamýšlet se nad tím, jaký smysl má psát literaturu. Nepíše proto, aby vychovával, píše, aby se naučil. Píše proto, aby trochu poodhalil tajemství, kým jsme. Píše, aby trochu pochopil temnotu, která v nás přebývá. Nemůže nastoupit tuto cestu vědění, aniž by předtím uvedl do chodu odpovědi. Romány se píší proto, abychom se snažili sami sebe víc pochopit. Abychom se trochu víc naučili sami o sobě... říká španělská spisovatelka