Možná si leckdo řekne: zase válka na Ukrajině? Ano, ale… Oceňovaný ukrajinský prozaik prostřednictvím putování dvou mužů – jednoho na začátku dospívání a druhého, který by už konečně dospět měl – ukazuje, jak vypadal Donbas zmítaný ozbrojeným konfliktem v době, kdy jsme my, Středoevropané, měli pocit, že se nás tamější události vůbec netýkají.

S ukrajinským spisovatelem Serhijem Žadanem se mohli čeští čtenáři seznámit například prostřednictvím povídkové knihy Big Mac, která česky vyšla v roce 2011 v překladu Alexeje Sevruka a Miroslava Tomka. Nyní vychází tomuto autorovi v českém překladu druhá kniha, útlá sbírka básní s názvem Dějiny kultury začátku století.

Impulsem a společným jmenovatelem všech osmi povídek shromážděných v souboru s názvem Big Mac je cesta. Být na cestě znamená nenechat se spoutat místem ani konvencemi, a udržet si tudíž alespoň nějakou míru vnitřní svobody. Žadanovy povídky mají v lecčems blízko k textům autorů z okruhu americké beat generation – jejich naladění však není beatnicky „blažené“, ale spíše chmurné.

Serhij Žadan dokáže na svých autorských čteních shromáždit stovky převážně mladých posluchačů a ještě dnes vzbuzuje rozhořčení „strážců dobrých (literárních) mravů“. O jeho oblibě mezi ukrajinskými dvacetiletými si uděláme představu, když si přečteme...

Debutoval v roce 1995 básnickou sbírkou Cytatnyk, následovalo dalších pět básnických sbírek (Heneral Juda, 1995, Pepsi, 1998, Balady pro vijnu i vidbudovu, 2001, Istorija kultury počatku stolitťa, 2003, Maradona, 2007), díky kterým stanul po boku svých starších kolegů jako Jurij Andruchovyč nebo Oksana Zabužko.