Wernischova poezie se vyžívá v literárních stylizacích, mystifikacích, které stírají hranici mezi realitou a fantazií. Je pro něj zjevně velmi důležité odvyprávět báseň s notnou dávkou přidané představivosti. Můžeme se tedy marně ptát, co znamená ono tajemné slůvko Pernambuco v názvu této sbírky. Je to spolkový stát na severovýchodě Brazílie? Nebo jméno lodi, která nás tam má převést? Či nějaké zaklínadlo? Ve Wernischově pohádkově imaginativním světě je možné úplně všechno.

Ivan Wernisch ve své nové sbírce Tiché město předkládá čtenáři několik desítek formálně různorodých textů: od minimalistických básní až po básně v próze. Obsahovým průsečíkem sbírky je pak pro autora typické využití různých stylizačních masek, čerpajících z bohaté škály expresionistických, avantgardních či pohádkových tradic, a snaha zachytit neuchopitelný tok času.

V nové sbírce Ivana Wernische S brokovnicí pod kabátem, kterou nedávno vydalo nakladatelství Druhé město, najdeme pro tohoto autora typickou poezii mnoha tváří, u nichž není jisté, která je ta pravá a která je jen maskou, pod níž se skrývá smích, poezii mnoha poloh, z nichž ani jedna není definitivní.

Nová sbírka básníka Ivana Wernische obsahuje jak texty z posledních let, tak údajné autorovy juvenilie z roku 1958. V knize tak dochází ke konfrontaci dvou básnických poloh: mladistvé a opojené s ostřílenou a ironizující.

Ivan Wernisch se po povedených básních z Hlavy na stole opět přiklonil k prozaickým útvarům: miniaturní romány v Kominických lodích upomínají na proslulé bedřichiády z Doupětě latinářů nebo na pozdější texty, jako jsou např. na animované plátno převedení Tři Fuové.