Martin Reiner přidal k řadě próz, v čele s několika cenami ověnčeným Básníkem, a osmi básnickým knihám sbírku devátou, příznačně nazvanou Magické číslo 9. Zachycuje v ní více témat, jež sjednocuje jedním, vlastně překvapivým formálním rysem.

Na konci loňského roku se na pultech knihkupectví objevil povídkový soubor Jeden z milionu Martina Reinera. Žánrově pestrou paletu textů sdružuje rozvíjení obdobných motivů, brněnské reálie či hrdinové, kteří ve své obyčejnosti, snad až zaměnitelnosti sdělují jedinečně prožívanou zkušenost.

Kniha Básník. Román o Ivanu Blatném od Martina Reinera získala značné renomé, potvrzené loni udělenou cenou Josefa Škvoreckého a vítězstvím v tradiční anketě Lidových novin o Knihu roku. Pokud chceme zjistit, zda na ocenění má větší podíl intelektuálně atraktivní téma a vydání v prestižním nakladatelství, nebo vlastní kvalita zpracování, musíme nejprve dílo zařadit do správného kontextu a alespoň ve stručnosti se vydat po stopách literárního žánru, jehož znaky vykazuje.

Málokdo nepodlehl kouzlu zkratkovitých historek o básníkovi žijícím v osamění v exilu po různých anglických blázincích. V podání Martina Reinera je příběh Ivana Blatného příjemně demystifikován a odhalen z nové, střízlivější perspektivy. Přesto vyvolává román o Ivanu Blatném pochybnosti.

Trojice základních témat, respektive trojice klíčových příběhů, které spoluutvářejí Reinerovu prózu, je určena již jejím samotným názvem: Lucka je jméno malého dítěte, jemuž se vypravěč na čas stal přítelem i náhradním otcem.

Na podzim letošního roku vydalo brněnské nakladatelství Druhé město staronovou či spíše dlouho rozpracovanou knihu Martina Reinera (dříve Pluháčka) Lucka, Maceška a já – stejně tak lze ovšem říci, že si ji autor vydal sám jakožto majitel zmíněného nakladatelství.