Nizozemský spisovatel W. F. Hermans by se letos dožil 100 let. To je příležitost připomenout si život a dílo této přední literární osobnosti 20. století. V češtině jsou sice jeho knihy k dostání jen antikvárně, ale Hermans přesto i u nás „žije“ – letos v létě na rozhlasové stanici Vltava.
WH
Willem Frederik Hermans
Max van Duijn vrhá na román Už nikdy spánek W. F. Hermanse nové světlo: vypravěči Alfredu Issendorfovi se nedá věřit. Při bedlivém čtení se ukáže, že je dokonce nebezpečný. Ten román je třeba číst jinak, než jak ho dosud četly desetitisíce čtenářů.
Už posedmé proběhne od 1. do 30. listopadu kampaň na podporu literatury a čtení s názvem Nizozemsko čte (Nederland leest).
Nizozemský spisovatel W. F. Hermans (1921-1995) by se 1. září dožil devadesáti let. Při té příležitosti uspořádali milovníci tohoto autora dvě výstavy.
Román Nooit meer slapen (Už nikdy spánek) Willema Frederika Hermanse vyšel v druhé polovině února 1966. Český překlad tedy vychází téměř přesně po pětačtyřiceti letech. Jak kniha vznikala?
Každá kultura má tendenci bytnět, uzavírat se do sebe a recyklovat. Proto je dobré, když někdo naruší její hranice a vnitřní prostor a překvapí ji ze zálohy. Často takovou roli plní exulanti – Polákům takovou službu prokázal Witold Gombrowicz, Čechům třeba Zdeněk Vašíček nebo Lubomír Martínek a Nizozemci našli svého narušitele ve Willemu Frederiku Hermansovi (1921–1995).
Když dočtu knihu, o níž tuším, že se mi do mozku a do života zaryje jako tříska a budu na ni narážet ještě několik dní či let, rozprostře se ve mně po poslední stránce ticho. To ticho ale jakoby pulzuje a zároveň je v něm klid, klid pochopení něčeho, co jsem ani nevěděla, že nechápu.
Nummedal je zdatný chodec. Tady venku na prudkém slunci taky zřejmě lépe vidí. Šplháme stále výš, a když se Nummedalovi naskytne příležitost, neopomene si zkrátit serpentinu strmou pěšinkou s bratru třicetistupňovým stoupáním. Kráčí pravidelně, dech se mu nezrychluje, pronáší dokonale artikulované geologické výklady.
Před několika lety jsem šel s Raymondem Bendersem na čaj k Milanu Kunderovi. To bylo tak. Na základě mého tipu napsal Milan Kundera, jehož knihy překládám, nadšený článek pro Le Monde o románu Willema Frederika Hermanse Temná komora Damoklova, který vyšel o několik měsíců dřív v novém francouzském překladu Daniela Cunina.
S nizozemskou literaturou a kulturou toho příliš společného nemáme. Jedno však přece: zážitek druhé světové války. Obě země byly podmaněny Hitlerem, v obou byl jakýs takýs odboj, probíhaly deportace Židů...
Teprve po jedenapadesáti letech vychází v českém překladu román Temná komora Damoklova Willema Frederika Hermanse (1921-1995), kterého Nizozemci považují za svého největšího moderního spisovatele.
V české premiéře se nám románem Temná komora Damoklova představuje jeden z nejvýznamnějších nizozemských spisovatelů 20. století Willem Frederik Hermans (1921–1995); román v překladu Magdy de Bruin Hüblové vydalo nakladatelství Host. Překladatelce jsme položili pár otázek.
Kdysi v začátcích života v Nizozemsku jsem si vytáhla z knihovny Hermansovu Temnou komoru Damoklovu: krátké, přehledné věty, hodně dialogů, žádné zdlouhavé popisy nebo složité vnitřní monology, napínavý příběh se zápletkou...
Na nejednoznačnost této pasáže jsem narazila pár dní předtím, než měl jít překlad do tisku. V recenzi Milana Kundery z Le Mondu, která v knize slouží jako doslov, vznikla ve větě o hrdinovi Osewoudtovi dosazením příslušného citátu z mého překladu potíž...
Obraz dějin, jaký se uchoval v kolektivní paměti, má jen málo společného s tím, co lidé opravdu prožili. Nevědomky nakonec vždycky přizpůsobí své vzpomínky na minulost tomu, co se jim o ní říká v současnosti.
Henri! Kdo nám může volat uprostřed noci?
Budík ukazoval čtvrt na pět. Venku už byla spousta světla. Štěbetali tam z plna hrdla ptáci, ale ještě víc tam hučela letadla.
Willem Frederik Hermans (1921-1995) se narodil se a vyrostl v Amsterodamu v učitelské rodině jako mladší ze dvou dětí, maturoval na proslulém Barlaeovu gymnáziu. Jeho vstup do dospělého života poznamenala německá okupace Nizozemska v květnu 1940...
Willem Frederik Hermans (1921-1995) má renomé moderního nizozemského klasika evropského formátu, ale současně je jeho dílo v mnoha zemích „velká neznámá“. Zahraniční vydání si autor totiž přísně střežil...
