Existují názory, že se celibát v podobě, jakou prosazuje římskokatolická církev, už de facto sám zrušil, protože jej porušuje až polovina kněží. Znamená to ale, že by neměl budoucnost v žádné formě?
HW
Hubert Wolf
Kniha významného německého církevního historika pojednává o dějinách katolické tradice, která doznala v posledních staletích významných změn. To, jak církev kdysi fungovala a vypadala a jak funguje a vypadá dnes, může čtenáře překvapit a přivést jej k mnoha otázkám. Minulost tu není synonymem temna, jako spíš bohatosti forem a způsobů křesťanského života.
Co předchází okamžiku, kdy ze Sixtinské kaple stoupá k nebi bílý kouř zvěstující, že opět „habemus papam“ neboli že byl zvolen nový papež? Zákulisí a pravidla snad vůbec nejtajnější volby světa objasňuje nová práce německého církevního historika – a upozorňuje i na mezery, s jejichž pomocí by dostatečně bezskrupulózní mocenští hráči mohli dění v katolické církvi téměř paralyzovat.
Sexuální perverze odehrávající se v polovině devatenáctého století v jednom italském klášteře nejsou jediným tématem napínavé historické studie; autor líčí z neobvyklého úhlu pohledu i tehdejší boje o směřování katolické církve.
„Člověka je možné definovat jako zvíře vytvářející dogmata. Stromy nemají dogmata. Řepa je neobyčejně snášenlivá“. Tento výrok G.K. Chestertona mne neobyčejně silně irituje...
