Romantický příběh žáka osmé třídy a jeho třídní učitelky, v němž oba touží najít si partnera. On, adolescentní chlapec se zájmem o karate a holky, ona s láskou k literatuře, věřící na prince z pohádky. Dělí je devět let a několik málo e-mailů, které jim nakonec pomohou najít to, co hledají.

V Praze se ve dnech 5.–10. dubna konal sedmý ročník divadelního festivalu GavranFest. Tento festival je věnovaný současnému nejpopulárnějšímu a nejpřekládanějšímu chorvatskému dramatikovi Miru Gavranovi (1961) a v je Evropě ojedinělý tím, že jsou na něm uváděny hry pouze jediného žijícího autora mimo jeho rodnou zemi. U příležitosti jeho druhého konání v Praze nám Miro Gavran poskytl rozhovor.

Děj knihy je zasazen do období mezi lety 1903 až 1953. V rozmezí těchto padesáti let můžeme sledovat, jak se mění a přetváří vztah mezi oběma spisovateli, přičemž je kladen důraz na Brodovu reflexi jejich přátelství.

Miro Gavran patří k těm současným spisovatelům, kteří mají širší záběr, než se možná na první pohled zdá. Historická témata sice nejsou u Gavrana ničím novým, ale zatím se v románové a povídkové tvorbě týkala jen doby velmi staré (biblická trilogie Judita, Krstitel, Poncije Pilat). V dramatické tvorbě se sice už dotkl např. doby Molièrovy, G. Washingtona či A. P. Čechova, ale jednalo se spíše o dobové aktualizace, vycházející víceméně jen z autorovy fantazie.

Poslední Gavranům román Jedini svjedok ljepote, který již stihl v Chorvatsku vyjít dvakrát, se odehrává v současnosti a patrně jej lze označit za jeden z vrcholů Gavranovy prozaické tvorby. Román sice není nijak zvlášť dlouhý, ale je vystavěn natolik rafinovaně, že si čtenář takřka nedokáže udělat pauzu ani na kávu.

V novele Judita, která otevírá Gavranovu „biblickou trilogii“, autor sáhl pro inspiraci do stejnojmenné apokryfní knihy Starého Zákona. Jak se autor sám vyjádřil, chtěl spodobnit tuto židovskou hrdinku jako reálnou lidskou bytost, skutečnou ženu „z masa a kostí“, a to se skutečně i podařilo.

Večer se neúprosně blížil. Přála jsem si odsunout ten okamžik, přála jsem si, aby se nebe otevřelo a voda nebeská aby se vylila mezi Betúlijské a Asyřany, přála jsem si neexistovat a nebýt vybraná osudem pro čin, který přesahuje síly slabé ženy.