Kolik smysluplných vztahů dokáže člověk během života udržovat? Jaký vliv má společenská nerovnost na makaky a jaký na lidi? A kdy přijde doba, v níž nebude možné vést sociální život jinak než elektronicky? Tyto otázky řeší Zygmunt Bauman ve své knize Tohle není deník. Nejednou si v ní zoufá nad nespravedlností a nerovností, které ale po světě „distribuuje“ dost svévolně. Jeho smutek přitom vyvažuje vtip a sarkasmus.

Zvláště sarkasticky autor líčí dopad mobilů na běžnou mezilidskou komunikaci. S údivem konstatuje, že to, co sociologové chtěli pokládat za předehru k závažnější konverzaci, je většinou ve skutečnosti její náhražkou, protože po rychlém rozhovoru přes mobily pak už žádná další komunikace často vůbec nenásleduje.

Šťastie nie je práve najobľúbenejšia sociologická kategória. Empiricky založení sociológovia môžu byť dokonca pohoršení používaním tohto, takmer nedefinovateľného, pojmu. Namiesto toho radšej hovoria o kvalite života vyjadrenej ukazovateľmi príjmu, vzdelania, dostupnej zdravotnej starostlivosti a pod.