Nessi pojímá literaturu obecně jako způsob překonávání bariéry mezi vlastní zkušeností a zkušenostmi a příběhy ostatních lidí. Literatura podle něj umožňuje vžít se do kůže jiných lidí a prožívat jejich mnohdy pohnuté životy. Autorova záliba v každodenních příbězích mnohdy na okraji společnosti stojících lidí prozrazuje jeho hledačství harmonického celku jeho kraje, švýcarského Ticina.