První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Jen málo textů se pokouší nastínit úplný přehled nejnovější polské poezie, tedy tvorbu generace narozené v sedmdesátých a osmdesátých letech. Proti podobným absolutním kritickým přístupům nejčastěji stojí argument, že současná polská básnická scéna je – z estetického, myšlenkového, politického i společenského hlediska – příliš různorodá.