Nakonec se autor ptá, co o sobě vypovídáme, když řekneme, že modrá je naše oblíbená barva, a sám si odpovídá: „Nic nebo skoro nic. Je to tak banální, tak vlažné.“ Což je ovšem v závěru právě této knihy celkem překvapivé vyjádření. Každopádně i díky ní může čtenář vnímat soubor významů v minulosti asociovaných s touto barvou jako velmi bohatý, komplexní a mnohovrstevnatý. A modrou jako barvu s vlastním příběhem. I když ty ostatní mají zajisté také svoje – neméně zajímavé – příběhy…

Byl Karel Veliký největším nepřítelem medvěda, jakého Evropa poznala? Historik si musí tuto otázku oprávněně položit, natolik často se za vlády Karla Velikého podnikaly na tuto šelmu štvanice. V Germánii získaly dokonce dvakrát, roku 773 a 785, podobu systematického masakru, pokaždé po sérii vítězných tažení proti Sasům. Budoucí císař sice jistě žádného medvěda vlastníma rukama nezabil, jakkoli byl podle slov kronikářů obávaným lovcem.

Po dlouhý čas nebyl v Evropě za krále zvířat pokládán lev, nýbrž medvěd, vnímaný jako dávný předek člověka. Kult medvěda sahající do prehistorických dob pronikl i do ikonografie a pověstí středověku a narazil na odmítavý postoj křesťanských teologů. Francouzský historik Michel Pastoureau se zabývá různými aspekty boje církve proti těmto představám a proměnám postavení této šelmy v symbolice středověku.