Poslední próza Ondřeje Štindla může leckoho překvapit – postapokalyptický svět ani groteskní putování v ní oproti jeho předchozím knihám nenajdeme, pohybujeme se (víceméně) ve známých kulisách každodennosti. Pro Štindla typická (sebe)ironie, s níž nahlíží závažná témata, i jazyková a vypravěčská propracovanost tu ale nechybí.

Ondřej Štindl poprvé ve své tvorbě přesouvá pozornost k současnosti. Zemanovské Česko je v jeho podání potemnělá země hořkosti, absurdity a bezvýchodnosti, v níž se lze pohybovat pouze za pomoci věčného sarkasmu. Tedy alespoň zpočátku.

Román Mondschein, který nedávno vyšel v pražském Argu, je knižní debut novináře a rozhlasového moderátora Ondřeje Štindla (* 1966), podle jehož scénáře byl před dvěma lety natočen snímek Pouta. Pro svou prozaickou prvotinu si autor zvolil žánr dystopie či antiutopie, jehož bohaté tradice na poli světové i tuzemské literatury se nikterak nezalekl, naopak využil řadu nabízejících se motivů a přetavil je do podoby díla zcela původního a nadmíru zajímavého.