Miroslav Bárta

Nad knihou životopisných portrétů učenců, přírodních vědců, vojáků i politiků se můžeme ptát, zda k nejvlivnějším postavám světových dějin nepatřili i náboženští vůdci, kteří v knize chybějí úplně, a zda větší vliv než leckterý státník neměl Shakespeare – třebaže jeho působení by se tradičnímu historikovi vykreslovalo obtížně.

Kniha obsahuje množství argumentačně solidně podložených studií. Místy však je přehnaně mentorská a přináší i tvrzení, jež si zaslouží vážnou diskusi, či přímo polemiku.

Kniha odráží autorovu vášeň poznávat, chuť do života i pozitivní energii, kterých si tak váží na amerických studentech. Zachycuje jeho obdivuhodný kulturní a také literární přehled. Publikace tak díky tomu místy obsahuje i jakési hutné knižní minirecenze.

Směs tolika disparátních předpovědí může na čtenáře působit současně chaoticky i osvěživě, záleží na jeho povaze. Já hodnotím tuto konfrontaci jednotlivých velmi odlišných pohledů jako podnětnou.

Kniha je psána fundovaně a přes nijak gigantický rozsah umožňuje hluboký vhled do naší současné situace. Jedním příspěvkem do ní přispěl i jistý český politik. Na změnu strategie našich hlavních politických představitelů to je bohužel málo. Pokud se tedy splní některé černé scénáře, které kniha obsahuje, její čtenáři budou alespoň moci říci: my jsme to věděli.

Přes některé výhrady je na celé publikaci nutné ocenit odvahu, se kterou se jednotliví autoři do celého mezioborového projektu pustili, i to, že se snaží poznatky vynesené z hlubin dávno zašlých časů aplikovat na naši žhavou současnost. I když každý trochu jinak, takže nakonec záleží na každém čtenáři samotném, jaké poučení si z takto podaných dějin sám vyvodí.

Kniha čtenáře rozechvěje představou konce a zániku, ale zároveň hned nabídne slova útěchy, že „krize díky historické zkušenosti a schopnosti regenerace pravděpodobně úspěšně překonáme“. Je otázka, zdali je vhodnější dílo vnímat jako způsob, jak naše strachy z konce, ale zároveň zálibu v tomto strachu, postavit na reálnější základ (tedy jako sofistikovanější verzi katastrofických filmů), nebo jako seriózně myšlenou výzvu, jak příznakům konce čelit.