Kniha pamětí brněnského dramatika a politika Milana Uhdeho (nar. 1936) by rozhodně neměla ujít pozornosti čtenářů, kteří se zajímají o dějiny české kultury druhé poloviny 20. století. Přináší totiž velmi čtivě napsané svědectví muže, který patří k nepřehlédnutelným postavám české literatury a divadla, ale také k osobnostem disidentského hnutí doby normalizace i k hybatelům polistopadové politiky.

Navzdory výtkám Uhdeho provětrání českého literárního kánonu v žádném případě není na škodu, a pokud vyvolá debatu, co je z něj ještě živé a co ne, může být užitečné. Jen váhám, nakolik se kniha dá doporučit řekněme studentům připravujícím se na maturitu, protože zpochybňovat naše „literární velikány“ před zkušební komisí tak, jak to dělá Uhde, by se jim mohlo krutě nevyplatit.