Bianca Bellová

V srpnu mladý fanatik během veřejné debaty vážně pobodal spisovatele Salmana Rushdieho. Českou literární veřejnost to nijak zvlášť nevzrušilo.

Na Velký knižní čtvrtek vyšel nový román Biancy Bellové s názvem Ostrov. Kniha plná tajemství, záhad a orientální pohádkovosti čtenáře dovádí k absolutní podstatě vypravěčského umění a příběhu.

Mezi nebem, zemí a peklem existuje puklina, kudy se derou na povrch vzdechy z podsvětí a uhelné sloje a občas se do ní propadne kus kostela, fotbalového stadionu nebo domu. Žhnou tu haldy a těžkým, hlubokým spánkem tu spí podzemní bestie. Mluví se tu jako v italštině, s přízvukem na předposlední slabice, ale zpěvnost je tu úplně jiná.

Na Velký knižní čtvrtek vyšla nejnovější kniha povídek Bianky Bellové. Sbírku Tyhle fragmenty tvoří autorčiny texty publikované v letech 2012–2020, doplněné o několik povídek nových. Bellová opouští dystopicky laděnou atmosféru svých předchozích novel a vydává se směrem k obyčejnosti života, prožívaného „tady a teď“.

Tři roky po úspěšném Jezeře vydala Bianca Bellová novou knihu. A Mona, jak se tato novela jmenuje, na autorčino nejslavnější dílo v lecčem navazuje.

Nejsem feministka. Zní to divně? Mým známým ano. Když na to v debatě přijde řeč a někdo se mě přímo zeptá, nemívám prostor na dlouhé expozice, a proto odpovídám jednoduše – ne, necítím se být feministkou. Ale ty jsi přeci feministka par excellence! odpovídají oni. V čem tedy spočívá zmatení našich jazyků?

Co říká Bianca Bellová na překlady své knihy do cizích jazyků? Jaké jsou její zkušenosti s přijetím knihy v jiných zemích? Rozhovor s Biankou Bellovou nejen o tom, jak se jí (ne)změnil život po úspěchu románu Jezero.

Otázka po inspiraci k psaní zcela nevyhnutelně zazní při každém rozhovoru pro média či autorském čtení, ať už v Praze, Třinci, nebo v Tokiu. A vždycky mě přivede do rozpaků.

Kdo je Nami? Tato otázka by mohla být podtitulem celé knihy. Biance Bellové se podařilo napsat knihu, která se velmi blíží iniciačnímu románu.

Česká autorka s bulharskými předky Bianca Bellová přichází po Sentimentálním románu (2009) a Mrtvém muži (2011) se stejně dynamickým textem, nesoucím název Celý den se nic nestane. Typickým proudem vyprávění, odvíjejícím se od myšlenkových pochodů a asociací hlavních postav, který je pravidelně ozvláštňován energickými a přirozeně plynoucími dialogy, ukazuje, jak se události nabitého dne mění v nic ve stínu nedosažitelného něčeho.