Přívětivě napsaná a užitečná příručka nabízí mnoho návodů, jak správně sledovat a posuzovat filmy, může ovšem posloužit i jako první učebnice pro budoucí filmaře: ukazuje, proč jsou nám některé postavy sympatické a jiné ne, jak film vyvolává emoce nebo jak dosáhnout toho, aby nenudil.

Autorův postoj k literárním textům je demokratický: všechny podle něj vytvářejí jediný příběh o tom, „co to znamená být člověkem“. Pozitivně vzhlíží Foster i k budoucnosti literatury. Kniha může čtenářským „laikům“ pomoci ke kompetentnější četbě, znalce pak povzbudit k výpravám do dalších fikčních světů, i když to pravděpodobně budou jen varianty toho, co už četli jinde.

Pro čtenáře, kteří literární teorii neznají, může jít o svižný úvod do tohoto oboru. Pro ty ostatní pak kniha může posloužit ke vtipné rekapitulaci toho, co už znají, či k seznámení s populárními knihami, které jim dosud byly utajeny. A u všech snad může Foster v různé míře prohloubit pochopení čtení uměleckého díla, které sám definuje jako „kombinaci testosteronu, životních zkušeností, nejistoty, mužského ega, estetického posuzování a šestého smyslu (nebo nesmyslu)“.