Jiří Kratochvil tentokrát přetváří k obrazu svému hned několik zdrojů inspirace: lišku, známou postavu bajek, pohádek i románů, Stalinovu posedlost bizarními vědeckými experimenty i jednu neslavnou kapitolu z českých dějin. Jeho vypravěč si přitom se čtenářem pohrává jako kočka s myší (nebo spíše jako liška se zajícem?), a tak nás jeho glosy sice baví, ale také neustále udržují ve střehu.

Moravský veterán Jiří Kratochvil patří k nemnoha posledním důsledným obhájcům literární postmoderny. Jeho poslední román ukazuje, že tento literární styl má stále své kouzlo, jakkoliv v dnešní pragmatické době působí poněkud nepatřičně.

Kratochvilův román se vrací na konec druhé světové války. Autor se vyrovnává s krutostmi páchanými sovětskou i německou armádou a s českou zbabělostí a kolaborací. Doba bezčasí, kdy Němci jsou na ústupu a Sověti ještě nezačali jednat, ho vede k zamyšlení nad šancí dobra v boji se zlem ve 20. století. Čtenářský zážitek umocňuje Kratochvilův originální jazyk a sklon k magickému popisu reality.

V pořadí třetí kniha spisovatele Jiřího Kratochvila Uprostřed nocí zpěv, která vyšla počátkem 90. let, se v roce 2010 dočkala druhého vydání. Románový příběh vyprávěný ve dvou částečně paralelních rovinách je zasazen do několika desetiletí, jež následovala po „vítězství pracujícího lidu“. Autor konfrontuje syrovou realitu, do níž byly vrženy rodiny poúnorových emigrantů, s fikcí, která odkazuje k magickému realismu.

Kritici označují Kratochvila za představitele postmoderny a ani on sám se takovému označení nebrání. Již jeho prvotina Medvědí román (1990) se vyznačuje osobitou poetikou, jejíž rysy lze tu ve větší, tu v menší míře vypozorovat i u autorových ostatních děl.

V románu Slib, nové knize Jiřího Kratochvila, významného současného romanopisce, povídkáře, dramatika a esejisty najdeme mnoho styčných bodů s jeho dosavadní tvorbou.