Prominentní švýcarský dramatik a spisovatel Lukas Bärfuss o sobě tvrdí, že je především čtenář. A sám si pak mezi čtenáři nejvíc váží herců a překladatelů – pro jejich performativní práci s textem. Literaturu chápe jako svědectví dění, po němž nezůstaly žádné stopy; tam se totiž teprve otevírají možnosti pro imaginaci.
LB
Lukas Bärfuss
Švýcarský prozaik a dramatik Lukas Bärfuss patří k předním německy píšícím autorům střední generace. Některými kritiky je dokonce považován za nejpozoruhodnějšího švýcarského spisovatele současnosti. Jeho texty čtenáře staví před etické problémy moderního světa, Bärfuss v nich s oblibou klade nepříjemné otázky a poukazuje na nešvary takzvané civilizované společnosti. Nejinak je tomu i v novince Hagard, jež si letos na jaře vysloužila nominaci na Cenu Lipského knižního veletrhu. Právem?
Švýcarský spisovatel Lukas Bärfuss patří k nejuznávanějším německy píšícím dramatikům současnosti a neméně pozornosti si zaslouží i jeho prozaická tvorba. V obou žánrech se nebojí nahlas vyslovovat k politicky či společensky složitým tématům. Ne nadarmo jej kritika překřtila na „Maxe Frische našich dní“.
Ukázka pochází z první poloviny románu. Pracovník rozvojové spolupráce, vypravěč románu David Hohl, v ní popisuje dramatické události ve rwandské metropoli Kigali během návštěvy papeže.
Od titulu s lakonickým názvem Koala může čtenář očekávat leccos a lecčeho se mu v knize švýcarského dramatika a prozaika Lukase Bärfusse také dostane. Útlý román s prvky eseje se zabývá britskou kolonizací Austrálie a objevením mátožného medvídka koaly, ale také lidskou ctižádostivostí či důvody, proč si sebevrazi sahají na život.
Pouhých sto dní stačilo roku 1994 rwandským Hutuům k tomu, aby vyvraždili podle některých odhadů až milion znepřátelených Tutsiů. V politickém románu Lukase Bärfusse Hundert Tage umírají Tutsiové znovu. Více než samotný krvavý střet obou afrických etnik však švýcarského autora zajímá spoluvina a selhání Evropy.
