Záznamy českého chirurga z lékařské mise v Jižním Súdánu jsou víc než jen frontový deník. Kromě neuvěřitelných svědectví jde také o poděkování Lékařům bez hranic, kteří odvádějí všude na světě skvělou práci.

Autorovy záznamy z jednotlivých dní, naplněných vysilující prací a bojem o život jeho pacientů, se dají označit za syrově naturalistické, věcné a někdy až přízemní. Zaměřuje se v nich především na fyziologické detaily. Hledá přitom základnu pro jakési všelidské univerzálie, o kterých ovšem nijak abstraktně ani vznešeně neteoretizuje. Nachází ji totiž v živočišné touze žít i v základních projevech tělesnosti, které velmi přesvědčivě líčí.