Ian McEwan

V současnosti jeden z nejpopulárnějších britských autorů Ian McEwan v každé ze svých knih přichází s něčím novým. Zatímco v předposledním románu si vyzkoušel, jak se píše alternativní historie, v tom nejnovějším a doposud nejrozsáhlejším, sepisuje memoáry hlavního hrdiny, přesněji řečeno antihrdiny, a zároveň čtenáře provází historickými událostmi 20. století.

Ve svém nejnovějším románu se přední současný britský prozaik zaobírá nepokojnými osmdesátými léty v Británii, ale dobová fakta přetváří v alternativní historii. Na tomto pozadí rozvíjí příběh o dokonalé umělé inteligenci, za jejímž vznikem stojí v románu stále živý matematik Alan Turing. Lidské postavy se kvůli ní zříkají antropocentrického vidění světa a připouštějí, že vědomí vlastní identity není vyhrazeno pouze lidem.

Jim Sams se jednoho dne probudí a zjistí, že se ze zcela bezvýznamného a titěrného švába přes noc proměnil v člověka, a to dokonce v britského ministerského předsedu, který má před sebou těžký úkol – zavést v zemi zcela absurdní reversalismus neboli obrácený finanční tok ekonomiky. Autor známých románů Pokání nebo Betonová zahrada se již nemohl nečinně dívat na bezvýchodnou politickou situaci Británie a rozhodl se ze svého rozčarování brexitem vypsat v kafkovské politické satiře.

Kdo je bezmocnější než dítě v děloze? V posledním románu Iana McEwana, ve kterém se britský žijící klasik částečně vrací do svých dekadentnějších let, glosuje nenarozený Hamlet kromě pijáckých zálib své matky také stav britské společnosti nebo poezii.

Čtenáři nedotčení McEwanovou ranou tvorbou mají díky povídkové sbírce První láska, poslední pomazání možnost poznat jednoho z nejlepších současných britských prozaiků v úplně jiném světle. Povídkám nechybí autorův charakteristický vypravěčský talent, ale tematicky překračují hranici „normálnosti“.

Jazykový virtuos Ian McEwan přichází ve své čerstvé novince s jiskřivě duchaplnou hříčkou. Stačilo by už to, že děj knihy nechává vyprávět nenarozený plod. Navíc začne být brzy jasné, že dotyčný je Hamlet. Po dočtení románu nicméně slast z McEwanova důvtipu a jazykového mistrovství pomine a nezůstane víc než vzpomínka na netradičnost a hravost.

Spisovatel Ian Mc Ewan se v novele Betonová zahrada zabývá dráždivým tématem nechtěně nabyté svobody čtyř sourozenců, která s sebou nese jak uvolnění všech dosud utajovaných choutek, abnormálností až perverzit, tak i úzkost či touhu po matčině náruči. Děti se spontánně rozhodnou zatajit smrt rodičů: chvíli si situaci užívají, někdy jsou nervózní a bezradné, jindy se snaží vše řešit racionálně. Divadelní adaptace zdařile vystihuje zvláštní atmosféru příběhu, má ovšem i svá negativa.

Levicově orientované části čtenářského publika už deset let vstávají vlasy hrůzou na hlavě kvůli McEwanově monotematické obsesi úspěšnými vědci, lékaři, umělci, špiony MI5 a nyní soudci. Kritici na něj však povětšinou pějí chválu – jeho vylíčení světů příslušníků britské střední třídy vždy slibuje mimořádně autentický zážitek, což spolu s typicky elegantním a úsporným jazykem platí i o novince Myslete na děti!.

Britský spisovatel Ian McEwan jako by ve svém posledním románu odkazoval ke svému krajanu Grahamu Greenovi: odbočil k oddechovému žánru špionážního románu. Ale na závěr uchystal překvapení, když do té doby přehledný text jedním spisovatelským trikem převrátil v postmoderní hru s očekáváním čtenářů.

McEwan v Solaru pokračuje ve své humanistické linii, skrze černý humor vyjevuje nejstinnější stránky lidské psýché a klade si otázku, zda vědecká genialita hlavního (anti)hrdiny zvítězí dříve, než bude dostižen svou patologickou sebedestrukcí.

Skoro se to nesluší prozrazovat, protože tak možná někteří čtenáři přijdou o překvapení, ale jinak nelze: dlouho to tak nevypadá, ale Solar je tragikomický román s důrazem na druhou polovinu toho slova.

Anglického prozaika Iana McEwana není třeba českému čtenáři obšírně představovat. Autor Betonové zahrady, Pokání, Soboty a četných dalších románů, novel a povídek se u nás těší setrvalé přízni.

Někteří autoři pokládají za nejdůležitější tu knihu, kterou právě dopsali. U mě je to trochu jinak - za nejdůležitější považuji tu, kterou právě píši. Když ji dokončím, tak mě ten příběh opustí, jako by ve mně zemřel.

Je nevinný, tím si byl jistý. Proč se mu tedy třesou ruce? Je to strach, že ho chytnou a potrestají? On ale přece chce, aby přišli, aby přišli co nejdříve.

Ian McEwan je českým čtenářům dobře znám, není tedy třeba obšírně hovořit o jeho bohaté tvorbě. Přesto si však Černí psi zaslouží zvláštní pozornost, neboť mají v rámci jeho díla klíčové postavení.

Z dnes už skoro staromódní pozice vševědoucího vypravěče nás Ian McEwan v hardyovsky laděném románu Na Chesilské pláži zavádí do Anglie těsně před vypuknutím sexuální revoluce. Anglie roku 1962 se nachází na samém pomezí mezi škrobenou koloniální mocností a rejdištěm dětí květin a fanynek Beatles.

Každá nová kniha britského prozaika Iana McEwana je literární událostí. Obvykle bývá nominována na některé z velkých ocenění - a stejně obvykle je nezíská.

Sevřenost výpovědi, která od počátku byla erbovním znakem autora, zde dosahuje nebývalé intenzity, od prvních vět nám McEwan nedá vydechnout a po celou dobu nás drží v tíživé atmosféře doby krátce před propuknutím sexuální revoluce, kdy se mladým nevěstám doporučovalo „zavřít oči a myslet na Anglii“, i v osidlech milostného vztahu dvou sympatických, vstřícných, inteligentních a citlivých lidí.

Byli mladí, vzdělaní a oba dosud neposkvrnění o dnešní svatební noci, a žili v době, kdy hovor o sexuálních problémech prostě nebyl možný. Jenže ono to není snadné nikdy. Seděli u večeře ve stísněném obývacím pokoji v prvním patře georgiánského hotelu...

Temný, perverzní, násilnický, krutý. I takových přívlastků se na počátku literární kariéry dostalo jednomu z čelních představitelů současné britské prózy Ianu McEwanovi.

Po Pokání, které autor nechal procházet obdobím téměř celého století, McEwan vměstnal děj Saturday do jediného dne. Během těchto 24 hodin zažije Henry Perowne věci, které by se daly jen těžko očekávat a již vůbec ne plánovat.

Pokání vyšlo v originále roku 2001 a stalo se jedním z vrcholů dosavadní McEwanovy tvorby: román se dostal do užší nominace snad na všechny významné literární ceny anglosaského světa.

V románu, který v originále vyšel v roce 2001 dokázal Ian McEwan znovu najít svůj hlas a opět dosáhnout oné uhrančivosti, tolik typické pro jeho předchozí tvorbu.

Booker Prize letos obdržel již zavedený autor, padesátiletý Ian Mc Ewan, za svůj nový román Amsterodam.