Czesław Miłosz

Po smrti Czesława Miłosze se ozvali někteří jeho odpůrci a prohlašovali, že vlastně nebyl ani dost katolík a ani dost Polák, či že snad byl přímo antikatolík a antipolák. Nebyly to první útoky proti němu, neboť už v 50. letech hrála na podobnou notu komunistická propaganda.

Miłosz nejednou upozorňoval, že sám sebe považuje za Litevce, avšak nikoliv v běžném smyslu chápání pojmu národnost, který se vymezuje především jazykem. Říkal, že je poslední občan Litevského velkoknížectví. Z území Velkoknížectví pocházeli jak známo také Kościuszko, Mickiewicz a Piłsudski. Ti všichni často sami sebe nazývali Litevci a nazývali je tak i jiní. Někteří z nich měli i baltské kořeny a současně to byli Poláci, kteří patřili k polské kultuře a polskému jazyku.

Rok 2011 byl polským parlamentem slavnostně vyhlášen rokem Czesława Miłosze, polského básníka, prozaika, esejisty a překladatele, laureáta Nobelovy ceny za literaturu a řady dalších prestižních cen. Rok Miłosze bude spojen s kulturními akcemi, které by měly přiblížit rozsáhlé dílo tohoto polského spisovatele.

Na sklonku svého dlouhého života vydal největší polský básník dvacátého století Czeslaw Milosz, nositel Nobelovy ceny za literaturu, dvě zvláštní knihy: Miloszova abeceda a Jiná abeceda, z nichž česky nyní vychází obsáhlý výbor.

V sobotu 14. srpna 2004 zemřel ve věku 93 let jeden z největších básníků dvacátého století Czesław Miłosz.