V povídkách Dumitrua Crudua, které se odehrávají v nedávných letech v moldavském hlavním městě, hraje největší roli mezijazyková konfrontace. Rumunština a ruština představují zástupně dvě strany sporu o identitu země.
DC
Dumitru Crudu
„Teprve po revoluci jsem poznal, co to znamená mít strach… Komunistů se nikdy nejde zbavit úplně. Ale to jsem pochopil až mnohem později,“ říká v rozhovoru Dumitru Crudu, rumunsky píšící moldavský básník, prozaik, dramatik a esejista, jemuž v češtině právě vychází sbírka povídek Lidé z Kišiněva, inspirovaných událostmi kolem sporných parlamentních voleb v roce 2009.
Dumitru Crudu, rumunsky píšící moldavský básník, prozaik, dramatik a esejista, zakladatel literárního směru zvaného frakturismus. Píše stylem prozrazujícím poučenost světovou literaturou a v češtině mu právě vychází sbírka povídek Lidé z Kišiněva, inspirovaných událostmi kolem sporných parlamentních voleb v roce 2009.
Demonstrace v době pravděpodobně zfalšovaných voleb v Moldavské republice v roce 2009 slouží autorovi především jako záminka k hlubší sondě do společnosti, která je hluboce rozštěpena ve svých sympatiích, resp. antipatiích vůči Rumunsku a Rusku, zemím, jichž byla v minulosti součástí, a dodnes podléhá jejich kulturnímu a jazykovému vlivu.
