Hlavním rysem románu Čáp a Lola je neustálé prolínání a posuny realit. Hrdina a jeho přátelé se pohybují ve světech, kde neplatí známé fyzikální zákony a kde se, což je mnohem podivnější, i renomované značky liší od těch našich. Když čtenář přivykne zvláštnostem nového prostředí, hrdina usne, zavře oči, silně až k bolesti přitiskne prsty na oční víčka, či naopak zajede pod kůži jehlou.
MN
Mirosław Nahacz
Prcek je pomenší hubený blonďák. Občas ho potkávám, když jdu na nákup do sousední vesnice. Obvykle se pozdravíme, prohodíme několik neutrálních frází, a poté, abychom neztráceli čas, se ho na rovinu zeptám: „Tak kolik?“ Trochu se vykrucuje, že mu stačí cokoli, ale nejlepší že by bylo asi tak pět zlotých, což je obnos, při kterém už můžete začít uvažovat o nejlevnějším víně.
A tejka se vobjevilo něco novýho a jako na potvoru to nový v mej hlavě hnedle převzalo hlavní roli v akčnim filmu produkovanym v USA, hnedle první scéna, kamera, klapka, prosíme netleskat a ticho na place. A všecko, vo čem sem dřív přemejšlel, tejka zmizelo, jo, ty vole, jakože cvak a vypnutý světlo.
Může čtyřletá kariéra vynést 23letého spisovatele na parnas? Může se stát legendou? Zdá se, že právě to se stalo, nebo děje, že se dva roky po své smrti, po posmrtném vydání své poslední nedokončené knihy Mirosław Nahacz stává legendou.
„V tu chvíli už určitě spala – Lola, a definice se rozpouští v pojmech určujících hustotu a rozptyl. Netýká se to hmoty, ale spíše je to spojeno s její změnou vůči mně. Pohyb, hýbání. Tvar určuje veškerý zbytek, vnitřní, milimetrová vrstva kůže je hranicí osoby...
Ústředním motivem knihy polského autora Mirosława Nahacze, kterou pod názvem Čáp a Lola vydalo nakladatelství Dybbuk, jsou „měniče času“. Drogy. Povzbuzovače. Speedy. Bílej, hnědej, jakejkoli… Houbičky z Nahaczovy románové prvotiny Osm čtyři…
Dalo by se říci, že veškerá tvorba Mirosława Nahacze, ať už hotové knihy či nepublikované texty, vypovídá o ztrátě sebe sama v realitě.
24. července zemřel ve Varšavě Mirosław Nahacz (1984-2007), jedna z největších nadějí nejmladší polské prózy.
Nemůžu se sám sobě vynadivit. Že jenom stačí si kecnout a začít něco poudat a zbytek už zařídí bůhvíkdo...
Dvacetiletý Mirosław Nahacz se v minulém roce představil knižním debutem „´84“ – ne příliš vydařenou autobiografickou novelkou. Jeho další kniha „Bombel“ je vyzrálým pokusem o beletrii...
Tematika prózy Nahacze není v dnešní době ničím neobvyklá, zarážející a vlastně ani originální - příběh party mladých lidí, kteří experimentují s alkoholem a drogami, hledají své místo ve světě a smysl toho, co dělají...
