První skutečná sbírka povídek Chucka Palahniuka je ve světle jeho počinů z nedávné doby vítaným osvěžením, mimo jiné díky působivější společenské kritice. V příbězích rozličných žánrů nalezneme nejen autorovu typickou zálibu v nepříjemných a naturalistických motivech, ale i části zcela jiného ladění, dosvědčující Palahniukův široký záběr.

Chuck Palahniuk se ve volném pokračování své nejslavnější knihy vyrovnává s jejím kultovním statusem a se všemi zkresleními a chybnými interpretacemi, které z toho vzešly. Výsledkem je sebenenávistný, protičtenářsky naladěný komiks, v němž se autor utkává s vlastní postavou.

V Zatracení Chucka Palahniuka bloudí třináctiletá Madison Očistcem, tedy po planetě Zemi. Z devětadevadesáti procent se vyprávění soustředí právě na ni, ale její postava ho bohužel neutáhne. Palahniuk v novém románu zabředá do nastavované kaše a jeho sarkasmus se otupuje.

Násilníci, kriminálníci, pornoherečky, prostitutky, nekrofilové, nejrůznější pochybné existence, ale i zdánlivě obyčejní lidé chycení v síti moderní společnosti. Ti všichni tvoří panoptikum bizarních postav, které ožívají v nevyzpytatelné próze Chucka Palahniuka.

Probudíte se na mezinárodním letišti Air Harbor. Při každém vzletu nebo přistání, když se letadlo víc naklonilo na křídlo, jsem se modlil, ať havarujeme. Ten okamžik, kdy bysme mohli umřít, bezmocní a nacpaní do trupu jako lidský tabák, léčí moji nespavost narkolepsií.

Stalo se vám někdy, že jste chtěli někoho pozdravit, ale přeřekli jste se a místo pozdravu jste mu rozkopli tu jeho pitomou hlavu jak přezrálý meloun? Sešlápli jste někdy plyn až k podlaze, i když vám svítila červená, a projeli lidmi na přechodu jako polem kukuřice?

Skok do dne, kdy mi odstřihli a sundali obvazy. Nevíte co čekat, ale všichni lékaři a sestry a medici a sanitáři a údržbáři a kuchaři, co jich v nemocnici je, se stavili a nakoukli dveřmi, a když jste je u toho přistihla, tak zablafali gratulujeme, a koutky úst se jim roztáhly doširoka a roztřásly, strnulý, mdlý úsměv.

Chuck Palahniuk, autor kultovního Klubu rváčů, se i ve své nejnovější knize zabývá tématem postmoderní společnosti. Představuje tu opět pro svou tvorbu příznačný typ hrdinů, kteří trpí všemožnými frustracemi a na nichž se negativně podepsalo okolní sociální prostředí.

Jeden frajer stál celé odpoledne u bufetu jenom v trenkách a olizoval oranžový prášek z bramborových lupínků s příchutí grilovacího koření. Vedle něj zase jiný frajer namáčel čips jako malou naběračku do cibulové omáčky a tu z něj pak ocucával. Pořád stejný, prosáklý lupínek, nabrat, ocucat.

V posledních letech jsme se od Chucka Palahniuka dočkali každý rok jedné knihy. V roce 2006 si sice dal pauzu, ovšem příští rok to chce dohnat: už 1. května 2007 nakladatelství Doubleday vydalo jeho nový román a na říjen stejného roku je plánována další kniha s poněkud zvláštním názvem Zarour Files.

Dneska volal nějaký chlápek z Long Beach. Nechal na záznamníku dlouhý vzkaz, huhlal a hulákal, mluvil rychle a zas pomalu, nadával a vyhrožoval, že zavolá policii a dá tě zatknout...

Zdá se, že mýtus, který kolem osoby Spasitele vytvořila oficiální křesťanská propaganda i současná kultura, nedá Chuckovi Palahniukovi spát; pojďme se tedy na Ježíše podívat pěkně zblízka.

Chuck Palahniuk publikuje v poslední době své knihy zběsilým tempem. V září 2002 vyšel v newyorském nakladatelství Doubleday jeho pátý román Uspávanka (Lullaby), v březnu tohoto roku potom Palahniuk vydal fiktivní autobiografii a cestopis po městě, v němž žije, Běženci a exulanti (Fugitives and Refugees) a před doslova pár dny (26. srpna) úplně nový román Deník (Diary).