Dawkins se jako obvykle (a někdy nepříliš poučeně) vysmívá těm, kteří podle něj propadli nevědecké iracionalitě, a následně už více informovaně vysvětluje, jak se nezávisle na sobě vyvinulo létání u dosti rozdílných druhů živočichů. A jak se o ně, omezeni týmiž fyzikálními zákony, pokoušíme i my lidé.

Kniha slavného britského biologa ukazuje, že věda objasňováním podstaty různých dříve záhadných jevů nebere světu jeho kouzlo, ale sama může sloužit jako zdroj básnické inspirace a naplňovat touhu po „zázraku“. A to mnohem lépe i bezpečněji než astrologové a podobní šarlatáni.