Na začátku příběhu leží Amálie v posteli ve starém letenském bytě a nenapadá ji žádný důvod, proč by měla vstát. Jako čtenáři ji provázíme po sedm následujících let, kdy hrdinka dějiště rodinných traumat opustí a procestuje mnoho míst včetně milovaného Japonska. A přece se nakonec i pod tíhou názvu musíme ptát, nakolik k nějakému pohybu skutečně došlo.
KR
Kateřina Rudčenková
projdeš červenou krajinou / železitými pláněmi / s pravdou podvědomě uloženou / vedle hlíz jedovatých ocúnů
Básnířka, prozaička a dramatička Kateřina Rudčenková vydala na konci minulého roku po devíti letech novou sbírku básní. Oproti předchozí sbírce Popel a slast z roku 2004 je Chůze po dunách o poznání tenčí – a po jejím přečtení se nabízí možné vysvětlení, proč tomu tak je: z básní čiší pečlivost, obezřetnost, trpělivé promýšlení.
Nová kniha uznávané básnířky Kateřiny Rudčenkové nepochybně je dlouho očekávaná událost. Hned po vydání Chůze po dunách se to v médiích začalo hemžit recenzemi, anotacemi či rozhovory, objevila se i reportáž z křtu v kavárně Fra. Určité rysy sbírky tedy již byly zdůrazněny – a některé snad až příliš – čtenáři i autorkou samotnou.
Básnířka Kateřina Rudčenková poprvé vstoupila na pole prózy - v Torstu jí vyšla kniha povídek. Zdá se ovšem, že sázka na méně známé jméno tentokrát nevyšla.
