Dobyvatel je román o osmanském sultánovi Mehmedu II. Dobyvateli (1451–1481), který se svým vojskem dobyl v květnu roku 1453 Konstantinopol, a ukončil tak byzantské panství ve Středomoří (nebo, pokud se budeme držet historie trochu striktněji, to, co z něj ještě zbývalo). Byl to symbolický okamžik, kterým definitivně skončila – alespoň v tom institucionálním smyslu a z hlediska svých západních dědiců – kontinuální historie antické kultury.

S knihou Alláhovy dcery tureckého spisovatele Nedima Gürsela je to jako se zájezdem k moři. Z barevného katalogu si vyberete slibně vypadající destinaci, zaplatíte cestovní kanceláři, sbalíte šnorchl a ploutve, nadšeně odletíte, a pak vaše cestovka krachne. Vy zůstanete trčet na místě, které s fotkami z katalogu nemá nic společného, a spíláte si, že jste radši nejeli do Beskyd.

Gürselův román z roku 1995 patří k milníkům nového historického románu v Turecku. Historie a úvahy o ní se snoubí s barvitým líčením dobývání Konstantinopole, příběhem sultána-básníka Mehmeta II. i osobním dramatem spisovatele Fatiha Haznedara, jehož z poklidu vilky na Bosporu vytrhne blížící se vojenský puč v roce 1980.

Důležité funkce se v postmoderních historických románech dostává prostoru, který již není jen pouhým dějištěm, na němž se události odehrávají, ale jímž je minulost v přítomnosti fyzicky zhmotněna. Je projekční plochou, na níž románové postavy skrze autorovy asociace a jeho vlastní prožívání projektují své vědomí o historii, je „místem kulturní paměti“.