Na Facebooku se dala dohromady skupina literárních nadšenců - a vznikla z toho zdařilá sbírka povídek.

Knižní výbor publicistických textů polonisty a polonofila synekdochicky, na příkladu jedné osobnosti, nabízí vhled do polské kultury, literatury, mentality a historie i do našeho vztahu k severnímu sousedovi, kterému stále ještě cosi ze solidarity dlužíme.

Sté výročí atentátu v Sarajevu a následného vypuknutí první světové války se v průběhu roku 2014 připomínalo ve všech sdělovacích prostředcích, vyšla řada publikací a propagačních materiálů, konaly se různé výstavy, konference, vzpomínkové akce apod. Vule Žurić ve spolupráci s významným srbským nakladatelstvím Laguna připravil antologii čtrnácti příběhů tematicky spojených se sarajevským atentátem, přičemž každou povídku napsal jiný autor bosenského, chorvatského či srbského původu.

Sestavovat antologii, která by se měla zalíbit většině čtenářů, je dozajista nesnadná a nevděčná práce, zejména u žánru, který zaujímá tolik podob a tak krkolomně balancuje na hranici s triviální literaturou, jako je tomu u fantasy. Snad nejnovější sborník pomůže české fantasy nalézt odvahu k opouštění rámce nenáročně dobrodružného čtiva.

Moderní horor se v posledních letech ocitl v defenzivě vůči hororu pro mládež, romanticky laděným krvavým limonádám, „hororu lite“. Jonesova antologie si klade za cíl žánr rehabilitovat, docílit, aby mladé dámy jaksepatří ječely hrůzou a mladí pánové aby přestali chtít vypadat jako upíři.

Nejvýznamnější znalec díla H. P. Lovecrafta sestavil antologii povídek, které se dílem amerického hororového klasika inspirovaly. Sice se obešel bez největších hvězd žánru, avšak sestavil rozmanitou kolekci nadprůměrných povídek, která se v USA už dočkala dvou pokračování.

Další soubor hororových (ale i odlehčených) povídek inspirovaných klasikou od H. P. Lovecrafta ukazuje, že tato linie je vitální i mezi současnými autory. U nás neznámí autoři přitom k lovecraftovským motivům a postupům přistupují značně originálně; přičemž je invenčně zasazují do současnosti.

Výbor statí o rozporech mezi formalistickou a marxistickou literární vědou skýtá jak hlavní teze představitelů ruské formalistické školy a názory marxistických teoretiků, tak pozoruhodné svědectví o Rusku v letech 1919–1930.

Spisy Jevgenije Kropivnického kromě veršů a kratičkých próz (životopisů či názorů na umění a pravidel, jimiž se má řídit) zahrnují předmluvu Jurije Orlického, texty o Kropivnickém, komentáře a bibliografii, jsou tak osobitým průvodcem po počátcích poetiky lianozovské skupiny.

Soubor článků a studií filozofa Daniela Kroupy je zdařilý pokus, jak čtenáři bez soustavného filozofického vzdělání ozřejmit a vysvětlit stěžejní filozofické koncepce tří českých ikonických autorů, jimž se podařilo ovlivnit i svět za hranicemi své země.

Soubor hispanoamerických fantastických povídek Had, který se kouše do ocasu představuje komentovaný průřez bohatou historií tohoto žánru.

Na první počin svého druhu v české nakladatelské historii je sborník zdařilou a přínosnou prací.

Noc oživlých mrtvol je úzce zaměřená hororová antologie, která sice dodržuje základní pravidla zombie žánru, ale v bezmála dvacítce povídek ukazuje, že fantazii se meze nekladou a místa pro originalitu zbývá pořád dost.

V loňském roce se objevila v médiích zpráva, že „89letá Němka půjde za popírání holokaustu na čtrnáct měsíců do vězení“. Je možné, že i dnes, tedy v době, kdy se informace dají ověřit během pár minut, lze popírat existenci koncentračních táborů? Proč mají lidé potřebu popírat tu část minulosti, jež pro jednou změnila celý svět? A je Osvětim pro polské čtenáře stále příliš kontroverzní téma?

V roce 2006 v rámci šestnáctého čísla romanistického časopisu "Romanica Olomucensia" vyšly příspěvky z mezinárodní vědecké konference s názvem Dalla letteratura al film (e ritorno), tzn. Od literatury k filmu (a zpět).

S irskými povídkami je český čtenář obeznámen, avšak jedná se o překlady z angličtiny. Nedávno vydaná antologie Muž, který vybouchl představuje vývoj povídkového žánru v irsky psané literatuře od Pádraica Ó Conaireho, který je pokládán za zakladatele moderní irské prózy, až po autory zcela současné.

Na začiatok iba krátke zamyslenie: Možno je trochu paradoxné, že publikácia Od iniciatívy k tradícii venujúca sa štrukturalizmu v slovenskej literárnej vede od 30. rokov po súčasnosť – ako znie aj jej podtitul – vychádza v českom vydavateľstve Host – ako dvanásty zväzok edície Strukturalistická knihovna – a nie na Slovensku, hoci editormi tejto antológie sú Fedor Matejov a Peter Zajac.

Miniromány sú zbierkou textov úplne špecifického charakteru. Tak ako sa dá z „lúky vybrať esencia vône“, tak autori vyskúšali vytvoriť esenciu príbehu na minimálnom priestore. A to nielen textovom. Kniha pozostáva z dvoch častí a každá časť je zároveň nahratá na CD.

I já jsem byl v Itálii... se jmenuje kniha literární badatelky Nelly Mlsové, která v ní shromáždila a okomentovala literární texty více než třiceti českých autorů, které vznikly v rozmezí posledních sta let. Mohla to být výborná antologie, kterou by ocenili všichni, jimž tato země („kde kvetou citrusovníky“) přirostla k srdci – nebo jsou k tomuto srdečnímu srůstu náchylní.

Obsáhlá Antologie moravské německé literatury je ojedinělým příspěvkem k doposud málo probádanému výzkumu německy psané literatury vzniklé na území někdejšího Československa. Ve dvou svazcích a obou jazycích, tedy v německém originále i českém překladu, z něj předkládá – sedmdesát let po přetržení kontinuity moravského německého písemnictví – reprezentativní výbor z let 1800–1945.

Antologie představuje tvorbu čtyř současných rumunských básníků. Básně každého z nich jsou nějakým způsobem spojeny s „koncem slavnosti“, ať už toto slovní spojení chápeme jako metaforu pádu Ceauşescovy diktatury v Rumunsku, nebo jako pojmenování atmosféry či stavu, kdy vzniká báseň.

Záslužná antologie představuje průřez současnou literaturou rumunskojazyčné Moldavské republiky. Zarážející je, že se v zařazených povídkách takřka nedostane na aktuální témata, která si tato malá země nese z bouřlivé minulosti a která hýbají tamní společností. Že by si autoři mysleli, že pro okolní svět nejsou zajímavá?

Po záslužné antologii moldavských povídek Naše zrcadlo uspořádal Jiří Našinec soubor současných povídek z balkánské oblasti, jejichž překladateli jsou studenti Katedry jihoslovanských a balkanistických studií na pražské filozofické fakultě. Výbor se jeví jako reprezentativní, neboť vedle žijících klasiků uvádí výrazné (a v zahraničí hojně překládané) představitele střední generace a vedle toho i mladší, ale již úspěšné autory.

Výbor ze středověké a renesanční poezie Navštívení krásy je jednou z nejpozoruhodnějších knih.

Staroislandské rodové ságy podrobně líčí život středověkých Islanďanů, jejich rodové pře, právní systém, ale i zámořské cesty. Čím se liší nové vydání od dnes už téměř nedostupné původní verze z roku 1965?

Speciální číslo časopisu Nový Orient přináší výbor z japonské literatury 20. století. Zastoupeni jsou v něm různí autoři, z nichž největší literární hvězdou je Šičiró Fukazawa, kterého českému čtenáři představuje překladatelka Vlasta Winkelhöferová. Vzhledem k tomu, že autor v závěti zakázal knižní překlady svých děl, jsou časopisecká vydání jedinou možností, jak se s jeho texty seznámit.

Pokud hledáte text o umění, Landscapes Johna Bergera vám představí literaturu. Pokud hledáte literaturu, v knize Landscapes objevíte svět umění. John Berger, který v roce 1972 publikoval zásadní Ways of Seeing (v češtině Způsoby vidění), o sobě prohlašuje, že je pouhý vypravěč.

Po výboru Řecké pohádky, bajky a anekdoty, který přeložili P. Šourek a D. Kostomitsopoulos pro nakladatelství Dauphin v r. 2000, vychází nyní druhý výbor, který M. Kulhánková připravila podle antologie více než padesáti pohádek, vydané v Ústavu novořeckých studií M. Triandafyllidise v Soluni r. 2001. Překladatelka vybrala z této knihy dvacet osm pohádek, které mají našim čtenářům, ale i odborníkům folkloristům reprezentovat tento druh prozaické folklórní tvorby.

Vydání českého překladu posledního románu Milorada Paviće Papírové divadlo (v originále 2007) může v čtenáři vyvolat radost nad tím, že literární postmoderna ještě není mrtva a dokáže přinášet originální díla.

Dílo srbského autora Milorada Paviće (1929), jednoho z nejzajímavějších postmoderních romanopisců, není bohužel českému čtenáři moc známé. Po téměř dvaceti letech od českého překladu nejznámějšího autorova díla Chazarský slovník vychází nyní Papírové divadlo.