Eli Bell má za sebou bohatý život. Táta ho málem utopil, když vjel s autem do jezera. Když máma brala heroin, připadala mu krásná jako anděl. Když si odvykala, už tak krásná nebyla, ale pro něj to nehrálo roli. Když si s bráchou udělali včas úkoly, mohli otčímovi pomáhat dealovat drogy. Eli je jen částečně fiktivní alter ego australského novináře a spisovatele Trenta Daltona.

Lidé mají přirozenou tendenci škatulkovat ostatní na dobré a zlé. Co je ale zlo? Je člověk, který někoho zabije, zlý? A co někdo, kdo trpí neobvyklou sexuální deviací, nebo terorista, jenž spáchá atentát? Je zlý psychopat, který nepociťuje empatii a bez skrupulí využívá jiné lidi? Kniha mladé německo-kanadské psycholožky ukazuje, že koncept zla není vůbec tak jednoznačný, jak s ním s oblibou nakládáme, a spíš než o ostatních vypovídá leccos o nás samotných.

Co mají společného béčkové filmy, 3D projekce, porno a potoky krve? To se v pozoruhodné publikaci mapující povětšinou odvrácenou stranu filmového umění pokusila odhalit čtveřice autorů, kteří se nespokojili jen s fanouškovskou encyklopedií pokleslé filmografie, ale ve snaze vymezit některé související termíny nabízejí i vydatný exkurz do filmové historie.

Rakouský spisovatel českého původu ve své dvojici novel zavádí čtenáře do Vídně nedávných let a zkoumá pocity dvou věčných „cizinců“, českého a východoněmeckého emigranta, kteří se v Rakousku snaží vést úplně obyčejný spokojený život. Téma hledání domova a snahy vytvářet si stabilní vazby se vine celým Struharovým dílem.

Před několika týdny uplynulo 80 let od smrti první švédské nositelky Nobelovy ceny za literaturu, Selmy Lagerlöf. Ve Švédsku je památka této i do češtiny hojně překládané autorky stále živá, nejnovější životopis této spisovatelky vyšel loni. Nakolik má šanci zaujmout i čtenáře neznalé švédských reálií?

Jiří Dynka, stálice současné české poezie, minulý rok vydal jubilejní desátou básnickou knihu, jejíž název Pomor je pro něj typicky interpretačně otevřený. Sbírka se vyžívá ve formální hravosti, která ovšem už není tolik výrazná jako v autorově rané tvorbě (např. Minimální okolí mrazícího boxu). Luhačovický rodák si za svůj počin letos vysloužil společně s Danielem Hradeckým (Přibližování dřeva) a Ewaldem Murrerem (Noční četba) nominaci na Literu v kategorii poezie.

Nakladatelství Host má v současnosti ve svém portfoliu vzácně vyrovnaný mix titulů, které posouvají možnosti fantastiky, včetně těch ryze oddechových. K takovým patří přese všechno maskování také román Šedí bastardi.

Ačkoli se pod názvem Chtěl jsem mlčet skrývají jen dvě kapitoly, patřící původně k celku Máraiho beletrizovaných pamětí a objevené při pořádání jeho pozůstalosti, za pozornost rozhodně stojí. „Kronikář měšťanské epochy“ narozený v Košicích se v nich zabývá mnoha otázkami týkajícími se uspořádání maďarské společnosti, jejího života před druhou světovou válkou a v jejím průběhu nebo historické odpovědnosti měšťanské třídy, k níž se celý život hlásil.

Román popisuje osudy rodiny, jíž do druhdy poklidného a nikterak výjimečného života začne vstupovat až příliš mnoho nepravděpodobných událostí. A každá z nich všechny neodvolatelně zasáhne a obrátí jejich životy naruby, byť nemusí udeřit přímo jako blesk z čistého nebe.

Jáchymov tak, jak jej přinejmenším laická veřejnost moc nezná, totiž jako mineralogická lokalita světového významu. Vedle bohaté přehlídky nerostů však v knize nechybí ani kapitoly o historii zdejších dolů či podrobný popis nejvýznamnějších jáchymovských rudních žil.

Komiks mladého amerického výtvarníka Drnasa vyšel v Česku ověnčený slávou prvního komiksu nominovaného na prestižní knižní cenu Man Booker Prize. A scénář je skutečně mimořádný – na rozdíl od kresby.

Generační román, román s tajemstvím, iniciační či společenský. Stopy všech těchto žánrů můžeme najít v druhém románu slovenského spisovatele Michala Havrana, nazvaném Analfabet. Je mnoho způsobů, jak si k tomuto jazykově sugestivnímu, ba strhujícímu dílu najít cestu. Čím déle však čteme, tím je jasnější, že nejedna z nich bude slepá.

Psána z křesťanských pozic, ale celkem otevřena sekulárnímu světu je kniha o hledání transcendence napříč evropskými dějinami. K provokativním akcím soudobých umělců, kteří například s krucifixem zacházejí velmi originálními způsoby, přistupuje spíše se snahou o pochopení nežli s karatelsky zdviženým prstem. Podnětné čtení zvláště na Velký pátek, o němž autoři netvrdí, že to musí být státní svátek…

Knižní sešitky z produkce malého českého nakladatelství Poketo zabaví batolata i předškoláky originálně ilustrovanými příběhy čtveřice kamarádů, kteří se nenápadně učí, co je to ekologie, fantazie, relax nebo záchranná akce. Trefný výběr témat rezonuje s dětskou každodenností ve městě.

Román Zlaté vidění vypráví o nesnázích bytí, když jste přesvědčeni o svém předurčení k velikosti, ale jste svobodná žena, žijete v severních Čechách a za řešení většiny potíží považujete bramborák s lněným semínkem.

V detektivním románu Morušový strom sledujeme investigativní činnost mladého novináře, který se snaží vyřešit záhadu sériových vražd, inspirovaných mučednickými příběhy raného křesťanství. Namísto sofistikovaného poodhalování pravdy skrývající se za zločiny však příběh nabízí jen kumulaci předvídatelných literárních postupů, prokládaných lekcemi o gnosticismu.

V kraji, kterým pravidelně otřásají nárazy velkých dějin, čelí jeden slovinský kněz nejen jim, ale hlavně vlastním pochybnostem a krizím víry. Děj je soustředěn kolem jeho postavy, inspirované skutečnou historickou osobností; vyprávění uplývá poklidně a chronologicky, až trochu fádně.

Romantický příběh žáka osmé třídy a jeho třídní učitelky, v němž oba touží najít si partnera. On, adolescentní chlapec se zájmem o karate a holky, ona s láskou k literatuře, věřící na prince z pohádky. Dělí je devět let a několik málo e-mailů, které jim nakonec pomohou najít to, co hledají.

Vraťme snům jejich právoplatné místo ve světě, začněme s nimi zacházet jako se skutečnými a hlubokými prožitky, kterými také jsou, vyzývá v knize americká novinářka. A její argumenty jsou pádné a přesvědčivé.

Komiksové povídky japonského hororového specialisty obvykle vycházejí ze zajímavého nápadu. Jen málokdy jej však rozvíjejí invenčně, častěji jen naplňují předvídatelné hororové schéma.

Na otázku, proč je izraelská literatura ve světě tolik oblíbená a překládaná, odpověděl E. Nevo takto: „Mám pro to psychologické vysvětlení – to jediné, co mi zůstalo ze studií psychologie. Myslím, že základní emocionální stav Izraelců je potlačování: musíte potlačovat všechno, co se děje kolem vás (…), ale když něco potlačujete, musíte také najít způsob, jak to ventilovat, a to je možná důvod, proč tolik lidí v Izraeli píše a proč je tohle psaní plné energie.“ Jeho nová kniha je toho důkazem.

Hororová čítanka autorské dvojice Jan Nejedlý a Jaromír Plachý ukazuje horor jako nevážný žánr, u kterého se lze i zhusta zasmát. Na své si přijde každý „malý hrůzožrout“. Soubor graduje od strašidelných legrácek k delším hororovým povídkám, z nichž některé svou brutalitou míří spíš na dospělého čtenáře.

Kniha Sto písní o Marii přináší překlad a komentář obsáhlého souboru trubadúrských písní, které opěvují dámu krásnější, nedostupnější, a tudíž milování hodnější než ostatní idoly trubadúrů – Boží Matku Marii.

Feministky nejsou jednolitá masa, ale individuality. Svůj feminismus prožívá každá jinak, a každá o něm jinak píše. Ovšem tento sborník na roztříštěnosti příspěvků řady hereček a aktivistek jako celek spíše ztrácí. Fungovat bude spíše uvnitř uskupení Girl Up, která za sborníkem stojí.

Hlavní postavou románu Šalina do stanice touha je rádoby instagramerka. Už to napovídá, že debutující autorka Iva Hadj Moussa musela být při psaní obzvlášť ostražitá, aby nesklouzla k prvoplánovým vtípkům a šťouchancům namířeným proti současné posedlosti sociálními sítěmi. Podařilo se jí to?

Planeta 9 se během necelých dvou let vyprofilovala v jedno z nejzajímavějších žánrových nakladatelství. Její specialitou je moderní podoba space opery, v jejímž rámci nabízí nyní také sofistikovanou klasiku Iaina M. Bankse.

Českému rodákovi Pavlu Hakovi, žijícímu a publikujícímu ve Francii, vychází v českém překladu druhý román. Ve svižně nastříhaných kapitolách sledujeme čtyři dějové linie: ty se sice nijak významně nepropletou, nad nimi se však jako ten, kdo tahá za nitky, vznáší titulní antihrdina – magnát Ed Ted Warax.

„Realita neexistuje. To filozofové zjistili už dávno. Existuje jenom naše vnímání reality. Tím bychom se měli řídit. V tom spočívá postpolitika, v níž žijeme,“ takto nechá Bronisław Wildstein promlouvat jednu z postav. A tato slova měl autor zřejmě na paměti při psaní knihy, kterou loni v květnu přijel představit na mezinárodní knižní veletrh Svět knihy v Praze.

Mapy, na nichž jsou zakresleny jevy rozebírané v historických studiích i velkých přehledech dějin střední Evropy, nabízejí jiný úhel pohledu než text a pomáhají v porozumění krátkodobým i dlouhodobým jevům. Užitečná příručka pro učitele, badatele i amatérské zájemce o moderní dějiny.

Jeden z nejslavnějších evropských komiksů minulého století se konečně dočkal českého překladu. Při jeho čtení se zejména starším ročníkům vybaví exotické dobrodružné romány, které nadšeně hltali v mládí.