U nás dosud neznámého velikána americké sci-fi českým čtenářům představuje rozsáhlý soubor povídek, za které byl Harlan Ellison oceněn rozličnými žánrovými cenami.

„Písmo je čím dál nezřetelnější. Písmena brzy přestanou být vidět úplně a tím dovedu spisovatelské umění k dokonalosti,“ ušklíbá se na čtenáře vypravěč novely Okno na jih, který se potýká s opotřebovanou páskou v psacím stroji. Islanďan Gyrðir Elíasson tím sebeironicky naznačuje leccos o svém přístupu k literární tvorbě: čím míň (slov, děje, efektů…), tím líp.

Klasické literární psychologii je recenzovaný titul velmi vzdálen. Beletrie jako by autorovi spíše sloužila jako prostředek, jak si vyrovnat osobní účty s některými směry psychologie – tedy jeho vlastního oboru.

Každodenní, jemně humorné příhody mladé ženy, které ke štěstí stačí kniha a šálek čaje, dospěly v nejnovějším svazku stripů do chvíle, kdy jí do života vstupuje partner. Humoru tak ubývá a přibývá sentimentality.

Podrobný popis událostí z jara 1848 v Paříži a analýza dobových pramenů – pamfletů, plakátů, peticí a dalších tiskovin – vede Saumela Hayata k porozumění tomu, co mohla idea republiky znamenat pro revolucionáře roku 1848. Autor ukazuje, jak pestré a proměnlivé byly názory na to, co je republika, jakou roli v ní má sehrát lid, co je podstatou občanství. Těmito otázkami se zabývá v době, kdy pojem republika ztratil skutečný význam.

Fascinující deník mladé Rakušanky s českými kořeny, která se v roce 1934 odvážila strávit rok na Špicberkách, vychází poprvé v českém překladu. S humorem, ženským pragmatismem, ale současně s nebývalým pozorovatelským talentem v něm tato výjimečná cestovatelka popisuje své zážitky i arktickou krajinu.

Skutečné i imaginární prolnutí životních příběhů dnešních teenagerů a židovských chlapců, kteří žili za druhé světové války, působivě ukazuje, s čím si doba nezadá: kamarádství a osobní statečnost platily tenkrát stejně jako nyní.

Oblíbený autor knih pro děti Lukáš Csicsely publikoval druhou knihu určenou dospělým čtenářům. Román, jejž vypráví dandy a fintil Jan Hugo, však svého autora nezapře. Nejkrásnější pohřeb Jana Huga stejně jako Csicselyovy dětské knihy srší nápady, a představuje tak typ literatury, který je na poli české prózy v posledních letech vzácný.

Vzpomínky předního překladatele ze švédštiny jsou rozsahem úsporné, ale překypují nevšedními zážitky i (sebe)ironickými postřehy. Je nicméně škoda, že navzdory názvu knihy nedostaly více prostoru cestovatelské výpravy nejen na sever.

Osmý román s detektivem Joonou Linnou přináší zhruba to, co od něj čtenář série očekává. Vše, čím autorská dvojice píšící pod jménem Lars Kepler vybočuje z běžné produkce kriminální literatury, ale i všechny žánrové neduhy a logické nedotaženosti. Autoři nicméně opět dokazují, proč na poli zábavného čtení patří k těm úspěšnějším.

V češtině se jen velmi zřídka můžeme setkat s moderními překlady ukrajinské klasické literatury. Loni se ovšem ledy prolomily a vyšel stěžejní román Město modernistického spisovatele Valerjana Pidmohylného (1901–1937), kterého i na Ukrajině čtenáři znovu objevují a oceňují jeho nadčasovou tvorbu.

Mnohovrstevnaté pojednání o nose, ve své komplexnosti první svého druhu u nás. Mimo jiné vyzývá, abychom přijali živočišné dědictví čichu, které nás ovlivňuje více, než si mnozí přiznávají.

Míchání divoké historie stalinistického Sovětského svazu a nebezpečných ulic New Yorku sedmdesátých let má zpočátku své kouzlo, postupně ale míří ke značně nadsazeným akčním scénám.

Nové vydání románu, který je součástí klasické japonské literatury, připomíná úděl moderního člověka – jeho osamělost, nejistoty a neklid – a oživuje palčivost konfliktů tradice a pokroku.

Obrazová kniha pro děti představuje třináct různých záhad, s nimiž si čtenář může zahrát na detektiva: jeho úkolem je s pomocí indicií v textu, a především v pestrých ilustracích najít viníka či ztracené předměty.

Ve svém nejnovějším románu se Jakuba Katalpa, podobně jako v tom předchozím – Němcích, vrací ke druhé světové válce, především holocaustu. Zde se děj však odehrává v průběhu několika desítek let a najdeme zde i další motivy a témata, které se u této autorky objevovaly již v předchozích dílech, kupříkladu rodičovství a silně prožívanou tělesnost. Nejvíce v románu vyniká právě originální pojetí tělesnosti a násilí, které je s ní spojené.

Dům u hřbitova je druhý svazek edice Halloweenská knihovna, kterou zahájil v roce 2018 román Děti Halloweenu. Není to však další z řady hutně psychologických komorních próz s postupně budovanou hrůzou, ale přímočará jízda, plná gore atrakcí a popkulturních odkazů.

Pandemie více než cokoli jiného obnažila chronické problémy americké společnosti. I když v některých přirovnáních současných Spojených států k hitlerovskému Německu historik Snyder jistě přehání, v lecčems má jeho diagnóza obecnější platnost.

Židovský právník Fred Uhlman se ve své adoptivní ostrovní vlasti prosadil především jako malíř, ale v novele z roku 1971 projevil i spisovatelský talent. Působivý příběh ze školních škamen ukazuje, jak namáhavé může být udržet zdánlivě neotřesitelné přátelství a jak snadné je naopak podlehnout ve světě zbaveném tradičních jistot zjednodušujícím ideologiím.

Jaké byly počátky české univerzitní orientalistiky a jak souvisejí s emancipačními snahami Čechů druhé polovině 19. století? Klíčovou roli zdejšího „otce zakladatele“ hned několika orientalistických oborů sehrál profesor Rudolf Dvořák, jehož jméno je však víceméně zapomenuto. Zdařilá monografie o Rudolfu Dvořákovi přibližuje nejen jeho životní osudy a vědecký odkaz, ale svými přesahy podává výmluvné svědectví o době, která ještě neznala orientalistickou hyperspecializaci dneška.

Ilustrátorka vypráví svůj příběh o marné snaze počít dítě pomocí umělého oplodnění s nadhledem a překvapivě vtipně. Vedle vylíčení lékařského procesu a sílícího psychického tlaku tkví síla knihy ve vypointovaných ilustrovaných záznamech absurdních reakcí okolí.

Čeho a jak se snažili dosáhnout vědci za Stalinovy hrůzovlády? Proč jsou některé jejich projekty dnes už jen pro smích? Britský popularizátor dějin přírodních věd se nesnaží jen o bulvární přehled nejpodivnějších kuriozit, jeho analýza tehdejší atmosféry může být v lecčems poučná i dnes.

Tragikomický antihrdina Kraft hledá v románové grotesce švýcarského autora sílu přiznat si, jak bídně na tom jsme a jak málo proti tomu děláme.

Prvotina švédského autora, který má bohaté zkušenosti s životem stranou civilizace, může nalákat neidealizovaným popisem povinností moderního ovčáka i úvahami o smyslu existence.

Svérázný cynik, či popudlivý melancholik? Komisař Edward Popielski ukazuje v pokračování volné krimi trilogie novou tvář, která je nemilosrdnější a zároveň otevřenější než ta předchozí. V Polsku sužovaném meziválečnou krizí hledá smysl života, stejně jako záhadný vrah přezdívaný Hebraista. Který z nich nalezne odpověď rychleji?

Ztráta víry, odvaha, svoboda, nespravedlnost či lidskost – tato a podobná témata Jean-Paul Dubois promýšlí v příběhu odehrávajícím se v kulisách věznice, kam autor poslal své alter ego Paula a do cely k němu posadil hrubého a neurvalého motorkáře. Českým čtenářům se rok po vydání ve Francii dostává do rukou melancholický román, oceněný prestižní Goncourtovou cenou.

Existují názory, že se celibát v podobě, jakou prosazuje římskokatolická církev, už de facto sám zrušil, protože jej porušuje až polovina kněží. Znamená to ale, že by neměl budoucnost v žádné formě?

Ludmila Javorová byla v sedmdesátých letech biskupem Felixem M. Davídkem tajně vysvěcena na kněze. Čtenáři se s její osobností mohou seznámit díky emotivnímu a autentickému rozhovoru o kněžství jako poslání, o situaci žen v maskulinní katolické církvi i o bouřlivém zákulisí skryté církve.

O tom, že se o Vánocích dějí, když už ne zázraky, tak alespoň podstatné změny k lepšímu, přesvědčuje sbírka povídek, zaměřená na publikum takzvaných mladých dospělých. Texty jsou poplatné svému žánru, a přestože vůči jejich literárním kvalitám můžeme mít spoustu výhrad, nelze popřít, že autoři některých z nich si na českém knižním trhu vysloužili své místo.

Modlitba k městu, pobožná zvířata, skrytá mystika, postavy podobající se Kristu a přejímající jeho roli, to vše M. C. Putna nachází v tvorbě Karla Čapka. Vykládá ji v kontextu pozdějšího vývoje křesťanské teologie i s ohledem na to, v čem může být Čapkova „plachá zbožnost“ a jeho důraz na obecnější antropologické konstanty aktuální dnes.