Na jedné straně fenomenální osobnost sama o sobě, na druhé skvadra přátel, které zná převážná většina výhradně z médií. Jak je možné, že v tandemu Voskovec-Werich bylo tolik protikladů, co Karla Gotta přesvědčilo jít do Semaforu a proč se Miloš Forman nesžil s Hollywoodem – nebulvárně, ale přitom zevrubně, jako součást vlastního příběhu, vypráví Jiří Planner.

Kdo vezme do rukou toto luxusní dvojjazyčné zrcadlové vydání, kde je chronologicky představena básnická tvorba jedné z kultovních postav amerických hippies a „posledního z beatniků“, získá představu o osobité imaginaci Richarda Brautigana takříkajíc z první ruky. Spontánně zachycené detaily, jednotlivosti a momentky vedou k nevšedním asociacím, které se zřetězují, občas v podobě mikropříběhů. Podobný postup stál ostatně i u zrodu jeho románů V melounovém cukru nebo Chytání pstruhů v Americe.

Alenčin sen, Uvnitř, Hlava v hlavě – to je namátkou jen pár úspěšných titulů zahraniční i domácí provenience, které představují tu nejvíc sexy část lidského těla. Směle jim může konkurovat i nová česká kniha s naprosto obyčejným názvem: Ruka. Koneckonců už filozof Kant tvrdil, že ruka je viditelná část mozku.

V antologii Pandezie sdílí osmdesát básníků a básnířek své dojmy a názory na pandemii onemocnění covid-19. Editorka souboru Anna Luňáková uvádí knihu tím, že nechala autorům volnou ruku, a bylo to správné rozhodnutí. Po dlouhé době totiž vznikla antologie, která může mít nejen literární, ale i společenský význam.

Vězení na Měsíci, omezování lidské svobody, tajná zločinecká organizace, hranice reality nebo divoké lunární honičky – to vše se skrývá v mnohovrstevném románu Ondřeje Neffa, v němž se autor po letech vrací k populární sérii Arkádie.

Jak dnes někoho přimět, aby odtrhl zrak od mobilního telefonu? Prózu čistou jako samo průzračné chilské nebe nabízí první přeložený román chilského spisovatele Hernána Rivery Leteliera. A bude i Darth Vader.

Má svoboda projevu nějaké hranice? Jaká je role umění? Do jaké míry nese umělec zodpovědnost za své dílo? Odpovědi na tyto nesnadné otázky hledá novinář Niklas Orrenius na příkladu švédského umělce Larse Vilkse, který byl kvůli své tvorbě nucený žít v utajení. Portrét kontroverzního tvůrce a problematiku svobody projevu autor zasazuje do kontextu švédského pravicového extremismu a proměny Švédska v multikulturní společnost.

U nás dosud neznámá série nejslavnějšího francouzského scenáristy přináší vynalézavý situační i slovní humor, který funguje i po padesáti letech.

Festival Sněz tu žábu již od roku 2014 přibližuje českému publiku současnou francouzskou dramatiku. Ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem připravil soubor francouzských her, které byly v průběhu let uvedeny ve festivalových scénických skicách.

Švýcarský umělecký kritik William Ritter se na přelomu 19. a 20. století zajímal o prostředí „orientální“ Evropy, tedy zejména o prostor Balkánu a zemí Rakouska-Uherska. Kniha Krajiny umění, kterou sestavil francouzský bohemista Xavier Galmiche, vykresluje Ritterův portrét, ale dává nám také možnost poznat, jak tento teoretik a nadšený podporovatel místních autorů reflektoval dobový kvas ve výtvarném umění, architektuře i hudbě.

Bohatě ilustrovaný průvodce po všem, co se byť jen vzdáleně týká spánku: rekordy, zázraky i záhady, zkrátka zajímavosti a fakta nejen o lidech, ale také o zvířatech a celém vesmíru.

Žánrově těžko zařaditelný román s velmi spletitým dějem umně spojuje tolik oblíbené detektivní motivy s láskou ke dřevu a řemeslnému umění, pod povrchem ale jasně cítíme, že jeho poselství spočívá v usmíření s rodinnou minulostí.

Dvojjazyčná publikace osloví humorem, nadhledem a výstižnými popisy krušnohorských postaviček. Ve vtipných postřezích nahlédneme do Abertam 19. století a zjistíme, proč Frantu Hannese pokousal mrtvý slaneček, čím se živili „profesoři hejlů“, co to jsou „mapyglobu“ nebo proč děti „pocelovaly“ ruku kuchařce s knírkem.

V nacistických koncentračních táborech se jako vězni ocitali i psychologové. Už záhy po druhé světové válce vznikaly publikace zpracovávající jejich zkušenosti a jednou z nich je v češtině nedávno nově vydaná kniha Bruna Bettelheima. Na rozdíl od Viktora Frankla, jehož text nabízí takřka lyrické pasáže o tom, že i v koncentračním táboře je možné obdivovat západ slunce, volí Bettelheim analytičtější a méně osobní přístup. Nejkritičtěji se přitom staví k příslušníkům střední třídy.

Humoristický román o pokryteckém konzervativním učiteli, bojujícím s pokrytectvím a konzervativismem ve výuce, lze číst jako odlehčenou kritiku licoměrnosti. Otázka je, zda to byl autorův záměr.

Influenceři, youtubeři, zbožňovaní i nenávidění. Vydělávají si tak, že nechávají fanoušky vstoupit do svého soukromého života a při tom jim podsouvají reklamu. Ale co když se něčemu takovému věnují děti? Francouzská spisovatelka Delphine de Vigan se tomuto jevu snaží porozumět.

Co může být dobrodružnější než příběhy o indiánech? Přece zasvěcený pohled na jejich každodenní život, historii a kulturu! Bohatě ilustrované shrnutí celoživotního díla českého antropologa a amerikanisty čtenáře seznamuje s minulostí a současností původních obyvatel Jižní Ameriky. Mnohé kmeny autor poznal osobně a odhalil tajemství jejich šamanských rituálů, sexuálního života i jejich starost o budoucnost planety Země, aniž by jejich život idealizoval.

Dlouholetý badatel a znalec italských westernů shromáždil své dosud solitérně publikované poznatky v ucelené knize. Jeho neoformalistický pohled nicméně upřednostňuje výčet a opomíjí kvalitu zkoumaných snímků.

Podle autora lehce chaotické, ale myšlenkově nevšední práce o větách „otevíratelkách“ představují první stránky textů ruku podávanou čtenáři. Více či méně nápadně se může skrývat zárodek celého následujícího textu.

Známý britský frankofil Julian Barnes napsal román podle pravidel literatury faktu, v němž se setkává samet dekadence s chladnými chirurgickými nástroji. Nedotýká se v něm pouze otázek umění, vědy a morálky – svou vášní pro „jiné“ se kriticky staví ke všem formám nacionalismu a dostává se tak na půdu politiky.

Norský autor B. Breiteig zavádí čtenáře do přistěhovalecké čtvrti Tøyen v hlavním městě Oslo, kde sám žije. Příběh rozpadajícího se manželství ukazuje, jak rozdílně lze přistupovat k naplnění života, ale i to, jak se my Evropané stavíme k problémům okolo nás. Breiteigova kniha tak současně představuje sociologickou studii o aktuálních problémech nejen norské společnosti, kde se stále zvětšuje příkop mezi dobře situovanými a sociálně slabými vrstvami, tvořenými z velké části přistěhovalci.

Pro Obra je jeden den jako pro nás celý rok. Naše uspěchaná existence mu připadá legrační. Zve nás, abychom zpomalili a vnímali přítomnou chvíli. Obr však také zůstává obrem, pohybuje se vysoko nad námi, žije podle vlastních pravidel a neváhá ničit věci, kterých si lidé cení. Může být tedy ku prospěchu začíst se do jeho příběhu právě v dnešních dnech.

Norská publicistka putovala po Střední Asii, aby zjistila, jaké stopy zanechal v těchto zemích komunismus. Své cestovatelské zážitky zprostředkovává v osobním cestopise psaném na míru norskému publiku, kterému je realita postsovětských zemí velmi vzdálená. Kniha je čtivá a plná historek, jenom čtenáři nezůstane příliš dlouho v paměti.

Debutový román dánské písničkářky se stal okamžitě bestsellerem. Sága jedné neobvyklé rodiny, v níž se snoubí severská a ruská kultura, ke čtenáři mluví originální směsicí lyrických opisů, novotvarů a vulgarismů. Magickorealistické vyprávění přináší svérázné postavy i poznání, že lidská touha po lásce a sebeuplatnění se v čase nemění.

Je mu třináct, ona mu říká Kohoutek a potkává ho, když vyzvedává svého syna ze školy. Jí je přes třicet a pracuje v korporátu. Anotace na čtenáře zdálky křičí, že tohle není Lolita naruby. A Hana Lundiaková do své jazykové performance zaplétá otázku, jestli nejsme náhodou všichni tak trochu pokrytci.

Výborná kniha se pokouší z hlediska několika vědních disciplín definovat význam práce a hledá způsoby, jak uspořádat náš svět, abychom mohli pracovat tak dlouho, jak bychom sami chtěli. Například zavedením základního nepodmíněného příjmu.

Loni u nás vyšly hned dva hororové romány Jozefa Kariky. I když jejich působivost už není taková jako v případě Strachu či Trhliny, stále dokáží vyděsit a přidat další místa na mapě Slovenska, kam je při četbě jeho knih důrazně doporučeno nejezdit.

Smysl života, podstata štěstí, příčiny životních krizí, vztahy k nejbližším, sobectví a bezcitnost na jedné straně, altruismus na straně druhé – takové otázky román nastoluje. Vedle nich se postupně vynořuje ještě další: do jaké míry může člověk svůj život ovlivnit a do jaké míry na něj mají vliv společenské okolnosti, s nimiž nic nenadělá?

Prozaická prvotina americko-vietnamského básníka Oceana Vuonga reflektuje hned několik závažných témat současnosti a dívá se na historii prizmatem dneška. Pojednává o válce ve Vietnamu, jeho následné emigraci do Spojených států, o vyloučení ze společnosti a ztotožnění se s několika menšinovými identitami. Je to ale především dopis dospívajícího autora-vypravěče matce, která neumí anglicky, a tak si synův text nikdy nepřečte.

Nadšený ochránce přírody a autor rozsáhlé řady přírodovědných knih tentokrát zaměřil pozornost na divočinu v malém měřítku – na prostor zahrady. Poukazuje na skutečnost, že jakmile vykročíme ze dveří našeho domu, jsme obklopeni živoucím světem, jehož pestrost a variabilitu v průběhu ročních období i v postupujících klimatických změnách stojí za to pozorovat.