Novinka nejprodávanější spisovatelky na světě, napsaná opět pod pseudonymem, trpí především neúnosnou délkou. Autorka píšící pod jménem Robert Galbraith si sice dala práci se zápletkou a opět potěší dobře diferencovanými postavami, avšak do průměru text srážejí únavné dialogy i romantická linka.

V jemných náznacích, citlivě i s malinkou dávkou laskavého humoru se kniha Stínidla finské manželské dvojice Maiji a Anssiho Hurmeových věnuje jednomu z nejtěžších témat vůbec, a tím je ztráta rodiče.

Spratci jsou dalším příspěvkem do rodiny románů o dospívání, v nichž formativní léta hrdinů spadají do hořkosladce rozporných osmdesátých a devadesátých let. Spisovatel Ota Kars ztvárňuje typické dítě oné doby – spratka v partě dalších spratků, kteří si hrají na otrlé cyniky, ale ve skutečnosti jsou až příliš citliví. Zpočátku spíše humorné tóny se postupně mísí s melancholií, emocionálně barevná nálada dětství v socialistické šedi bledne v prostředí dráždivě křiklavých devadesátek.

Vůbec poprvé se v češtině objevila kniha o ortorexii – téma sice přibližuje jen v jednom kontextu, ale zato celkem důkladně a poctivě. Jde ovšem o pojem, jehož historie je krátká a význam ne zcela ustálený, takže budoucí vývoj jej ještě může modifikovat.

Nové vydání sbírky raných sci-fi povídek zahájilo vydávání díla polského klasika žánru. Devět povídek přitom bezděčně připomíná, že svou literární kariéru autor zahájil psychologickým románem.

Román Anglické roky se jako první z tvorby rakouského spisovatele Norberta Gstreina dočkal českého překladu. Dostává se k nám s dvacetiletým odstupem od originálu. A přece pro seznámení nemohl nakladatel vybrat lépe, než když vsadil na příběh uprchlíka na pozadí druhé světové války. Román zdařile kombinuje doložená fakta s uvěřitelnou fikcí a nastavuje kritické zrcadlo i dnešní době.

Dějiny středověké Evropy a Blízkého i Dálného východu byly propojeny více, než si dnes umíme představit. Svědčí o tom životní příběh bratra Odorika z Pordenone.

Komiks o sexualitě marockých žen a životě ve lži má ambice otevřít řadu otázek ohledně ženských práv, ale až příliš spoléhá jak na přitažlivost tématu, tak na atraktivitu samotného komiksového média. Perspektivní bárku utápí přemíra hovořících postav i odměřené dialogy.

Oceněnou sbírkou s názvem Matečník debutuje polská básnířka Małgorzata Lebda na české překladové literární scéně. Její básně specifickým způsobem tematizují vztah k přírodě, rodině a ke krajině dětství. Množství významů a obrazů, které dokáže Lebda svým jednoduchým jazykem generovat, svědčí o velké hodnotě sbírky.

U příležitosti kulatého výročí vychází stručný, přesto informačně bohatý portrét jednoho z nejvýznamnějších Čechů a vědce světového formátu. Avšak snaha představit tohoto velikána, respektive jeho impozantní život a dílo především mládeži, se poněkud míjí účinkem.

Chrostík, který kolem sebe buduje schránku z úlomků a smetí, obaluje se textem. Takto charakterizuje kunsthistorik Kroutvor ve skvělé bilanční knize sám sebe. Vzpomíná neokázale a civilně, ale poutavě a s hlubokým ponorem.

Letošní Literární cenu Knižního klubu získala Ema Labudová s novelou Tapetář. Pod nenápadným názvem se skrývá příběh plný netolerance a strachu, který zaujme i nezvyklými kulisami severní Anglie.

Když se skupina mladých lidí koncem šedesátých let rozhodne zúčastnit tajného psychologického experimentu, nikdo z nich netuší, že počáteční idylka se záhy nemilosrdně zvrtne. Poutavý příběh předcházející událostem populárního seriálu prozrazuje, jak to všechno začalo, avšak na své si přijdou i čtenáři, kteří televizní předlohu neznají.

Serotonin je román a esej v jednom: Michel Houellebecq se stejně jako ve svých předchozích dílech snaží vystihnout situaci člověka v rámci našeho (v textu upřesňuje, že západoevropského) prostoru a naší doby. Vrací se k hlubokým a těžkým tématům jako stárnutí, smrt, touha, láska, o nichž psal už dříve, tentokrát tak ale činí s osvěžujícím humorem – dokud nezvítězí poraženectví a deziluze. Vnímavější čtenář se tak snadno depresí nakazí a nejraději by i on sáhl po zázračném antidepresivu.

Leckdo zná odstrašující příběh Leni Riefenstahlové, ale jak tváří v tvář nacistickému režimu obstáli další nadaní umělci? Jaké motivy měli ti, kteří se s ním pokoušeli koexistovat i dlouhodobě spolupracovat? Případně jaká legenda se ohledně tohoto tématu po válce vytvářela?

Kniha popisující filmařské zákulisí a analyzující technické i umělecké postupy a triky při vzniku filmu může být cennou učebnicí pro většinu filmařských profesí. Adoruje však především hollywoodský film – tedy dokonale opracovaný spotřební výrobek.

Povídky osmi u nás dosud neznámých čínských autorů reflektují zrod nové Číny v první polovině 20. století. Jejich tvůrci v nich zdůrazňují zejména propastný rozdíl mezi zdánlivě progresivním městem a tradičním venkovem, v popisu obou prostředí však převažuje pesimistický tón, chvílemi až zmar.

Umíte si představit hlubokou tragiku toho, když se uprostřed intenzivního boje snažíte přeskočit z jedné virtuální skály na druhou, uklouznete a umřete jen kvůli stisknutí špatného tlačítka? Pokud patříte mezi zapálené hráče, pak nejspíš ano a informace ze zákulisí vzniku videoher patrně oceníte. Je ovšem otázka, zda si kniha dokáže získat i zatím nezaujatého čtenáře.

Poutavý průvodce periodickou tabulkou prvků pro malé i větší přírodovědce neservíruje jen suchopárná fakta. Přináší též zajímavé náměty pro vlastní pokusy a díky střídání ilustrace s komiksovou kresbou chytře předchází jednotvárnosti, která by se mohla přinejmenším u mladších čtenářů proměnit v nudu.

Třináct mikropříběhů spojených se třinácti modely mobilních telefonů. To jsou stavební prvky, které si Milan Tesař, novinář a publicista, zvolil za spojovací linku povídek. Ty mají spád, humor i nápad. Autor však rozehrává se čtenářem ještě další hru, za jejíž kulisy si zvolil útroby jednotlivých telefonních přístrojů. V nich se odehrává život telefonních čísel nacházejících se v paměti mobilu.

Úsporné zavlažování, ochrana kybernetického prostoru, protiraketový systém, dobrovolnická záchranka operující v minisanitkách. O inovacích vznikajících v současném Izraeli pojednává kniha, jež se místy pohybuje na hranici propagandy, ale i tak může být velmi inspirativní.

Debut švédského šlechtice naznačuje, že severská detektivní tvorba dosud neřekla své poslední slovo a může uspokojit i náročnější čtenáře. Román s lakonickým názvem 1793 čtenáře zavádí do tajemného prostředí barokního Stockholmu.

Třetí do češtiny přeložený román rodáka z Aljašky Davida Vanna se odehrává v Seattlu, kde žijí dvanáctiletá Caitlin a její matka samoživitelka Sheri. Rutinně ubíhající dny obou žen naruší vpád staříka, s nímž se Caitlin potká v budově akvária, kde každý den po škole čeká na pracující matku. Nejenže se stařík vyzná v rybách, čímž Caitlin učaruje, ale také otevře některé rány z minulosti, které už se zdály být zapomenuté.

Překvapující množství prospěšných rad a informací v poměrně útlé knížce zcela jistě využije každý zahradník a zahrádkář. Ten, kdo si uvědomuje, že včely a další hmyz opylující rostliny a keře jsou ve vážném ohrožení a že právě zahrada, byť by čítala jen pár metrů čtverečních, má potenciál stát se jejich jedinečným útočištěm.

Pokračování ikonického komiksu z osmdesátých let vlastně není samo o sobě špatné. Ale ve srovnání s původním eklektickým a vícevrstevným dílem působí poněkud konvenčně až průměrně.

Série válečných konfliktů na konci dvacátého století zasáhla všechny země bývalé Jugoslávie, tedy i Chorvatsko. Příčiny vzniku těchto konfliktů byly až bizarní; autorka knihy Sara Novićová napovídá, že v chorvatském případě začal o krabičku cigaret. Chorvatských, či srbských? Odpověď na tuto otázku hledá očima desetileté Any v knize Dcera války.

Životy dvou dětských hrdinů změní zdánlivě obyčejný kamínek. Dobrodružství v sobě skrývá nejen putování protagonistů napříč tajemným světem a překonávání různých nástrah, ale i hlubší filozofickou linku.

Není moc pravidelných čtenářů současné české prózy, kteří by nezaregistrovali, že Miloš Urban vydal před nedávnem nový titul. Zvlášť když se jedná o další z řady autorových „černých“ románů, jimiž si dosud získal nejvíce fanoušků. Kar nabízí mnohé z toho, na co jsme u Urbanových knih zvyklí. Navíc se odehrává v Karlových Varech, kde strávil autor podstatnou část mládí…

Po záplavě dánského hygge a švédského lagom máme možnost seznámit se s finským fenoménem houževnatosti a odhodlanosti zvaným sisu. Kniha Katji Pantzar je však psána pro americké čtenáře, našince její povrchnost, rozvláčnost a přehršel banalit nevyhnutelně nudí.

Oproti předchozímu románu se norský autor více inspiruje problematickými jevy z aktuálních novinových titulků. Je to vítané, i když děj kvůli tomu občas drhne.