Americká kultura se na nás valí ze všech možných komunikačních kanálů, což by svádělo až k pocitům „přejedení“ Amerikou. Přesto je dnes obzvláště zajímavé ji sledovat. Spojené státy v poslední době čelí různým politickým, sociálním, kulturním nebo technologickým změnám, což se přirozeně zrcadlí i v americké literatuře. V době globalizace navíc americká literatura nevypovídá pouze o Spojených státech amerických.

Jak představuje aktuální knižní produkce asi nejvýznamnější výročí tohoto roku, jedno století od vypuknutí války? Můžeme se z ní nějak poučit? A jsme vůbec poučitelní?

Bulharská literatura sice jako by u nás stále zůstávala ve stínu ostatních evropských literatur, ale přesto se v posledních letech objevilo několik pozoruhodných překladů. Přehledový článek o recepci bulharské literatury v českém prostředí přináší nejen zhodnocení literárních vztahů obou zemí, ale je také doplněn bibliografickým soupisem překladů z bulharštiny za příslušné období.

Román Bonita Avenue, zralý debut Petera Buwaldy, se stal v Nizozemsku bestsellerem. Autor se dal na psaní pod dojmem klasika W. F. Hermanse, ale knihu lze porovnat spíš s románem Objevení nebe Harryho Mulische.  

Příběh o přátelství mezi synkem nizozemského kolonisty a domorodým chlapcem jménem Urug na západní Jávě ve 20. a 30. letech minulého století, jehož závěrečná epizoda se odehrává těsně po druhé světové válce, byl v roce 1948 vysoce aktuální a současně tematicky choulostivý. Na ostrovech Sumatra a Jáva, které byly důležitou součástí Nizozemské východní Indie, byla totiž po japonské kapitulaci v srpnu 1945 vyhlášena samostatná Indonéská republika.

Všechny tři romány zachycují situaci v poválečném Západním Německu – a částečně také v Itálii – a s dobře vyvinutým smyslem pro geograficko-historické reálie zpracovávají dobově kritická témata.

Kniha Pravdě na stopě (německy Der Wahrheit auf der Spur), kterou v uplynulém roce v překladu Nikoly Mizerové, Pavla Novotného a Miroslava Petříčka vydalo nakladatelství Prostor, představuje chronologicky řazený soubor rozhovorů, dopisů a fejetonů rakouského básníka, prozaika a dramatika Thomase Bernharda, z něhož lze dobře vysledovat vzájemný vztah mezi autorem a kritickou veřejností a zároveň také cesty, jimiž se v průběhu let ubíralo Bernhardovo myšlení a jeho přístup k literární tvorbě.

Dílo uruguayského spisovatele Maria Benedettiho (1920–2009) bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků. Zahrnuje poezii, povídky, romány, divadelní hry, polemické eseje, novinové články i literární kritiku.

Dorota Masłowská. Není obyčejnou ženou, která píše literaturu. Dokonce není ani obyčejnou autorkou, na kterou byla již před časem pověšena visačka PRESTIŽNÍ. Mít možnost vidět se s ní osobně, mísila by se ve mně zvědavost se strachem. Masłowská je výstřední, drzá, cynická; její díla neznají respekt ani k postavám, ani ke čtenářům, ani k autorce samot¬né, vlastně nerespektují vůbec nic. Ironie a sarkasmus pro¬stupuje každým odstavcem. Tuhle tezi si lze ověřit ve třech románech s jejím podpisem. D

V roce 2008 vyšla v nakladatelství Dauphin v překladu Jana Hona kniha Konec měšťanské epochy, která je souborem osmi esejů proslulého německého spisovatele Thomase Manna (1875–1955), věnovaných literatuře, hudbě a filozofii.

Dvadsiate storočie je v arabskom ženskom literárnom diskurze často označované ako „storočie románov“, kedy sa ženské autorky výrazne začali presadzovať na mužsky orientovanej arabskej literárnej scéne.

Klíčovou roli při šíření české literatury v zahraničí má překladatel. A jaká je situace bohemistiky ve světě? Odpovídá 16 bohemistů z nejrůznějších zemí.

Česká fantasy možná stojí těsně před zlatým věkem – věkem, kdy skvělí autoři mohou psát příběhy, které nepodléhají předsudkům. Fantasy totiž – stejně jako science fiction – nebude silná, když porazí své příbuzné v literárním ghettu, ale jen pokud si získá uznání okolí.

V závěrečných komentářích k Puškinovu domu Andrej Bitov (1937) uvádí dlouhý výčet podtitulů, které by mohly charakterizovat žánr jeho knihy. Chybí mezi nimi paradoxně ten, který by vystihl více než dvacetileté peripetie publikování textu – román přízrak.

Cizí, odlišný, neuchopitelný – tak bude románové podání tradičního italského venkova a jeho obyvatel vnímat současný čtenář, jemuž je tento nuzný, a přitom magický svět zcela vzdálený.

Debutoval v roku 1979 súborom poviedok Hűtlenek (Neverní, 1979). Ako spisovateľ, ktorý rád experimentuje s námetom a možnosťami literárneho vyjadrenia, sa predstavil vo svojom prvom, zároveň doteraz najobľúbenejšom románe Éleslövészet (Ostrá streľba, 1981).

V 70. rokoch, keď debutuje Lajos Grendel (jeho prvá zbierka poviedok Hútlenek – Neverní vychádza v roku 1979), sa smer vplyvu v kontexte Československa a Maďarska otáča.

Kniha Leopardi v chrámu, tvořená překlady kratších textů Franze Kafky, představuje výbor z autorových tzv. Siřemských zápisků, tedy autobiograficky laděných úvah, sepsaných v rozmezí let 1897 až 1924, které nalezl a poprvé uveřejnil Max Brod.

Skandinávskou literaturu druhé poloviny šedesátých a částečně sedmdesátých let dvacátého století charakterizuje postupně se zvyšující potřeba společenské angažovanosti. Spouštěčem aktivizace a pozdější intelektualizace kulturního prostoru byl jako ve všech západních demokraciích vstup USA do války ve Vietnamu.

Na pole tvorby pro děti se dál vydávají autoři, kteří patří ke špici současné literatury: nejnověji Petr Borkovec, Petr Stančík, Jan Jařab a Ondřej Buddeus. A ambiciózní nakladatelské aktivity, které ještě před deseti lety vypadaly jako stěží udržitelné, vydávají své plody a nasadily vysokou laťku, zejména co do výtvarné podoby knih.

Rok 2013 byl v Rakousku zejména ve znamení románů Daniela Kehlmanna a Thomase Glavinice. Vyšly také nové tituly Friederike Mayröckerové či Zdenky Beckerové. Na říjen připadlo čtyřicáté výročí úmrtí Ingeborg Bachmannové.

Hledání ztraceného času není kniha, kterou prostě přečteme a odložíme: kdo k němu dokáže najít skutečný vztah, bude se k němu opětovně vracet, aby jeho poselství nahlédl pokaždé z trochu odlišného úhlu.

Každá doba má své kulturní hrdiny, kteří o dané epoše a jejích hodnotách vypovídají výmluvněji než cokoliv jiného. Počátek 21. století zaznamenal pozoruhodný nástup hrdiny nového typu – vedle tradičních herců, zpěváků a sportovců jím je kuchař-celebrita.

Přehled významných literárních událostí, úmrtí, cen i novinek v nizozemsky psané literatuře za rok 2013 včetně informací o finanční podpoře překladů nizozemské a vlámské literatury v cizině.

Jak by Justyna Bargielska odpověděla na titulní otázku Píšeš báseň? v názvu výboru? Snad jako v jednom rozhovoru: nepíšu, vyhlížím ji. A dodala by, že nejdříve ale jen poslouchá a čeká na slova, verše a věty, které k ní samy přicházejí. Nedokáže psát básně na objednávku a její digresivní a asociativní próza více připomíná poezii. Skrývá se za tím oslava poetické inspirace?

Většinu svých dějin, nejdelší část své existence, se člověk pohyboval ve světě, kterému říkáme doba kamenná, píše spisovatel a publicista Václav Vokolek ve své knize Svět kamenů (2013).

Román Adriana je tedy autorčinou třetí knihou v daném žánru. Jde o prózu pozoruhodnou již svou formální stránkou. Titulní hrdinka je od počátku přítomna jen nepřímo – v posmrtných vzpomínkách a samotný vypravěč, mladý spisovatel Teodor, ji nikdy nespařil, takže Adrianin příběh je převypravován hned ve zdvojené perspektivě: poprvé Adrianou mladé společnici Juře, Teodorově sestřenici, podruhé vlastnímu vypravěči, který Juřin skaz zprostředkovává potencionálnímu čtenáři.

Útlá, dějově sevřená novela Odpověď z ticha je jedním z prvních prozaických textů Maxe Frische, který vznikl ve třicátých letech minulého století.

Pavel Hak není jediný český autor, který píše a který se i výrazně prosadil tvorbou v jazyce jiném – takových autorů je dnes již poměrně hodně a jsem přesvědčen, že jich bude i nadále přibývat: čeština je jazyk nepočetného čtenářstva; o kolik větší publikum může autor získat, píše-li anglicky, francouzsky, španělsky, portugalsky, italsky či německy, to snad ani není nutné připomínat.

Výboru básní Zvláštní květy představuje belgického básníka Maurice Carêma (1899–1978) českým čtenářům poprvé. Carême patří k básníkům, jehož tvorba je snadno přístupná dětem, avšak potěší i zkušené a náročnější čtenáře dospělé.