Debut, nominovaný na cenu Magnesia Litera, ohmatává kontury individuální a rodinné paměti. V evokativním a svým způsobem odtažitém textu o bolestném dospívání se vrací ke vzpomínkám, které dokážou být tak zavádějící, stejně jako i život formující.
Do italské Bologni se na jaře každoročně sjíždějí nakladatelé, literární agenti a scouti, autoři, ilustrátoři i grafici, knihkupci a knihovníci. Všichni míří na tamější veletrh dětské knihy, který letos vstoupil do sedmé dekády své existence.
Mezi šesti adepty na prestižní International Booker Prize letos figuruje i nizozemská spisovatelka Jente Posthuma. Po vítězství (Marieke) Lucase Rijnevelda před čtyřmi roky je to další úspěch nizozemské literatury v anglojazyčné oblasti.
Debut oceněného filmového scénáristy představuje Karla IV. především jako císaře, což není pro české prostředí zcela obvyklé.
Poetický román současné japonské autorky začíná jako detektivní pátrání po zmizelém manželovi. Rychle se však mění v rozjímavou zpověď hlavní hrdinky o poznávání vlastního těla a identity ve vlnách přístavního městečka Manazuru.
Francouzský historik mapuje nenápadné, ale dusivé prorůstání mafie do italské a dnes už i globální politiky a ekonomiky. Slavnou představu chobotnice přitom koriguje a celý fenomén přirovnává spíše k rakovině.
Nový komiksový román Daniela Majlinga tentokrát nepřináší tak jiskrný mix bizarnosti a melancholického humoru jako jeho předchozí tituly. I tak je ale autorův humor v českém komiksovém prostředí stále osvěžující.
„Dějiny jsou plné lidí, kteří nevěděli, kdy odejít.“ Ale když všichni odejdou, kdo zůstane, aby bojoval? A kdy je čas odejít? Paul Lynch ve svém dystopickém románu Prophet Song zobrazuje nástup totalitního režimu a brutální občanskou válku v Irsku blízké budoucnosti. Klidně by to ale mohla být kterákoliv jiná země. Sýrie. Ukrajina. Palestina. Bolest je univerzální jazyk.
Vendula chrochtá, kouše si nehty a vzteká se. Je vrahounka. Je blázen. Je blbá. Tak to alespoň tvrdí její spolužáci i učitelka. Dokáže se vymanit ze série šikanátorských stereotypů a ovládnout svůj hněv?
Nemám rád, když sloupkaři a spisovatelé causerií (spisovatelky to většinou neprovozují) otevírají hru vyznáním, že jejich sloupek vznikl namísto nějaké životní radovánky, které se mohli oddávat, kdyby nemuseli motat věty, co jsou po termínu. A nesnáším, když naznačují, že ta zabitá radovánka byla milostná, přičemž se nepochybuje, že vášeň je osobitá, oboustranná a jako z románu. Do toho drobně prší a jaro bylo nebo bude.
Texty a rozhovory s významným ukrajinským filozofem vyšly knižně ve Francii v roce 2022, kdy Rusko zahájilo celoplošnou válku proti Ukrajině. Autor má na Francii silné vazby a francouzským médiím poskytuje svědectví, v němž osvětluje pozadí konfliktu a jeho význam pro celou Evropu. Přestože se nám může zdát, že o problematice víme dost, jeho texty poskytují zajímavý pohled i nám.
Ve volném pokračování knihy Potmě jsme se viděli lépe se Zgustová zaměřuje na postavu Jany a její životní osudy. Autorka se noří do dějin: nahlédneme do období německé okupace i komunistické éry a přiblíží se nám život v emigraci. Janin příběh otevírá otázky složité a filozofické, například co upřednostnit při střetu vyššího morálního principu a ochrany vlastní rodiny.
Jane Harperová opět napsala příběh o návratu do rodného města, který je poznamenán zločinem současným i minulým. A opět staví především na atmosféře místa, kde se zná každý s každým, ale s mezilidskou důvěrou je to (dost možná právě proto) horší.
Přes černobílou fotografii heroické siluety kytaristy se táhne červenobílý nápis „DEKÁDA NAPLNO“. Podtitul specifikuje obsah… Čtenář přivábený slibným titulem se nadšeně vrhá po kořisti a dychtí dozvědět se víc. Co když ale patří ke generaci, která devadesátky neprožila?
Zavděčit se mnohdy rozpolcené společnosti, nepoškodit původní podobu sochy, dodržet zákon a správně plánovat – to, co běžným kolemjdoucím zpravidla zůstává skryto, se nyní máme šanci dozvědět!
Pokus o komorní filmový horor troskotá na neujasněných postavách a vyprázdněné dramatické konstrukci. Důmyslné vizuální uchopení už film nezachrání.
Román ve stylu Henryho Jamese z alternativního univerza, potemnělá gay romance, futuristická antiutopie ve světě zmítaném rozbouřeným klimatem a globálními pandemiemi, příběh postkoloniálního vykořisťování. Že je toho v posledním prozaickém díle Hanyi Yanagihary až příliš a moc to nejde dohromady? Ano i ne.
Empatický a trochu dobrodružný příběh o zrodu zvláštní rozhlasové stanice, která vysílá pro opuštěné děti, je určen čtenářům od osmi let, ale cílí i na jejich rodiče.
Před pár lety se mi stala zvláštní věc: začal jsem rychle stárnout, tvář se mi proměnila v chladnou lávu, zmenšil jsem se o první centimetr, ale zároveň ze mě vyrazily dvě nádherné berušky. Tento příchod na odchodu, holčička a chlapeček lezoucí po starém kmeni, ve mně vyvolal spoustu otázek. Jednou z nich je – co je to grant?
V noci z 1. na 2. dubna zemřela v nemocnici ve francouzském městě Apt spisovatelka Maryse Condé. Nejvýznamnější antilské spisovatelce bylo 90 let a měla za sebou obdivuhodnou kariéru, během níž vytrvale hledala vlastní hlas a způsob, jak světu předat (nejen) zkušenost Guadeloupanů s kolonialismem a otrokářstvím.
Jak může umělá inteligence pomáhat komiksovým překladatelům, ale také čtenářům s různými formami zrakových, motorických a jiných postižení? Na způsoby využití nových technologií v oblasti komiksu jsme se ptali Samuela Petita, ředitele společnosti ComixSuite.
Básnická prvotina Kláry Krásenské, nominovaná na Magnesii Literu v kategorii DILIA za debut roku, vybízí čtenáře k nejisté cestě koloběhem přírody a fantazie. Specifické poetické vidění a schopnost probudit ve čtenáři pocity fyzična – dechu, doteku, zranění – z knihy činí velmi vyzrálý debut.
Inspirativní eseje nevšedně přibližují různé kontexty současného globalizovaného, antropocenního světa. Ve svém přístupu jsou autoři široce rozkročeni: od mytologičnosti až k jakési cynické přízemnosti, od apokalyptičnosti k hravosti.
Tradiční sci-fi motiv cestování časem má v románu kanadské spisovatelky podobu fragmentů, které se postupně skládají jako dílky hlavolamu. Škoda jen, že více nerozpracovala charaktery svých postav.
Kniha dokumentuje proměny olomoucké univerzity v průběhu života dvou žen, matky a dcery, které ji vystudovaly a pak na ní i působily. Autorky líčí i úskalí života v komunismu nebo promýšlejí roli humanitních věd v současném světě.
Svérázný grónský narativ pohádek a pověstí možná nebude po chuti všem, ale rozhodně zaujme. Společných prvků s našimi pohádkami v knize přitom najdeme řadu. I z příběhů Inuitů často plyne ponaučení a vystupují tu nadpřirozené bytosti či lidé a zvířata s nadpozemskými schopnostmi.
Zatímco se hladina českého rybníčku knižní branže spokojeně rozvlnila po zavedení nulové sazby DPH na knihy, francouzský tisk loví sólokapry ze samého dna. Kauzy jsou to závažné, ačkoli působí, jako by je inicioval sám Arsène Lupin.
Místo klasického životopisu se čtenář dočká spíše mnohovrstevnatého pohledu na život a tvorbu známého písničkáře, na něhož se v dnešní polarizované společnosti názory zásadně liší.
Trochu rodinný deník, trochu sbírka anekdot a úsměvných příhod s malými dětmi. Krátká sbírka komiksových miniatur měla původně trochu terapeutickou roli – a čtenářům může posloužit podobně.
Přední irský autor Colm Tóibín líčí ve svém zatím posledním románu osudy velikána středoevropské literatury Thomase Manna. Přesněji řečeno rozehrává rodinnou ságu emigrantské a v mnoha ohledech kontroverzní rodiny Mannových. Daří se však Tóibínovi též nějak vykročit ze sféry životopisné literatury a zaměřit se na obecnější témata?
