spisovatelé - portréty (život a dílo)

Kenzaburó Óe

Óe Kenzaburó

Óe Kenzaburó (1935) je právem považován za prvního skutečně moderního japonského spisovatele. Dosáhl toho, co jeho o deset let starší, talentovaný a literárně plodný současník, Jukio Mišima (1925 - 1972), nebyl schopen dokázat - osvobodit japonskou literaturu z její zakořeněné tradice a posunout ji do hlavního proudu světové literatury. Vliv na jeho spisovatelskou tvorbu měli spíše západní než japonští autoři. Jean-Paul Sartre, Henry Miller, Norman Mailer patří k nejhlavnějším a jak sám Óe několikrát přiznal, jeho nejoblíbenější knihou je Twainův Huckleberry Finn.

Óe prožil své dětství na ostrově Šikoku, místě lesy odříznutém od ostatního civilizovaného Japonska, kde venkovské tradice a válečná propaganda dosahovaly na počátku 40.let vrcholu. Díla z počátku jeho tvorby jsou považována za klasickou ilustraci diziluze japonského národa, která se dostavila po konci druhé světové války. Jeho hrdinové jsou vyhnáni z jistoty dětství do světa, který nemá žádnou souvislost s jejich minulostí.

V roce 1963 přichází na svět postižený syn Hikari a Óeho tvorba nabírá nový kurz. Počínaje románem Kodžintekina taiken ("Osobní zkušenost", 1964) následuje série knih s tématikou vztahu otce a syna.
V roce 1994 dostavá Óe Nobelovu cenu za literaturu. Přijímá tuto skutečnost jako mezník ve svém životě a znamení k ukončení tvorby. Avšak jakmile o rok později dokončí rozepsanou obsáhlou trilogii, píše dál, vždy s přesvědčením, že se jedná o dílo poslední. Vnější i vnitřní podněty ho nenechávají odložit pero - Óe se tak stále vypisuje z traumat osobních i společenských.

V čestině vyšel román Mladík, který se opozdil (1978) a soubor próz Chov (H&H, 1999).
miw

Související články

diskuze

Vložit nový příspěvek