obecné články (literatura, kultura, historie)

Nové číslo Plavu na pultech knihkupectví, tentokrát věnovano francouzské literární skupine OULIPO a její tvrobě. Co je OULIPO a jak vypada lipogram? To vám přiblíží i tato ukázka z čísla.

Co je Dílna potenciální literatury a co se v ní vyrábí? 
Francouzská skupina OULIPO vznikla přesně 20. listopadu 1960 jako podvýbor ctěné Patafyzické akademie – tedy jako skupina veřejně deklarující svou příslušnost k té tradici francouzské literatury, která má jeden ze svých vrcholů v postavě Alfreda Jarryho a jeho vynálezu patafyziky. Samotný název skupiny již předznačuje její program, jde totiž o akronym. Ten pochází z prvních písmen názvu Ouvroir de littérature potentielle neboli Dílna potenciální literatury. Deset zakládajících členů[1] tvořilo vskutku pestrou společnost. Kromě známých i méně známých autorů (mezi zakladatele patřil spisovatel Raymond Queneau) zde byli k vidění i matematici a inženýři. Nejznámějším z nich byl chemik a matematik François Le Lionnais, bývalý dadaistický básník, příslušník francouzského hnutí odporu a člen Patafyzické akademie. Výraznou postavou byl další matematik, Claude Berge, který se věnoval především kombinatorice, teorii grafů a diskrétní matematice. Tito lidé určili tvář experimentální skupiny, která působí dodnes.

Během let se k nim přidala řada dalších autorů. Mezi nejslavnější zcela určitě patří spisovatelé Georges Perec a Italo Calvino, dále pak matematik Jacques Roubaud. Členy skupiny se postupem času stávali další umělci a vědci, mimo jiné i Marcel Duchamp. Skupina také přijala několik zahraničních členů, kromě zmíněného Itala Calvina to byl americký spisovatel Harry Mathews, německý básník a spisovatel Oskar Pastior, ale také britský spisovatel Ian Monk či designer Stanley Chapman. Čestným předsedou divadelní odnože OULIPA je Sam Shepard.

Bizarní uskupení si dalo za cíl hledat nové metody psaní pomocí takzvaných omezení. Tato omezení mají povahu určitých jazykových her, přesněji uměle zadaných omezení pro psaní textu. Za klasické omezení je považován způsob psaní nazvaný lipogram. V něm jde o to psát text bez použití nějakého písmena abecedy, psát jako by abeceda měla právě o to jedno písmeno méně. Mistrem této techniky byl Georges Perec. Jeho román Mizení (La Disparition, 1969) je napsán zcela bez použití hlásky E. Ačkoli se to může zdát prakticky nemožné, má román 300 stran a dává smysl, ba co více – byl dokonce přeložen do několika jazyků, včetně turečtiny. Těžko si představit něco zlomyslněji originálnějšího.

Všechno má však svá úskalí, román bez jednoho písmene tu již byl! Vydal jej o třicet let dříve Ernest Vincent Wright, román nesl jméno Gadsby a stejně jako román Perecův byl napsán bez jediného E! Tím se dostáváme k jádru pudla. Oulipienisté (neboli členové skupiny OULIPO) berou ve své tvorbě pod křídla nejen techniky, které sami vymysleli, ale také ty, jež tu byly od počátku jazyků a literární praxe, včetně hříček, jakými jsou palindromy či akronymy. Povyšují svůj program nad čas a vlastně tak paradoxně ukazují, že vprostřed vývojového pojetí umění se ukazují formální postupy, které přetrvávají všechny změny.

A tak na ukázky nejrůznějších technik můžeme narazit i na místech zcela nečekaných.

Dokonce i v české literatuře je jich plno. Například technika příbuzná lipogramu, univokalismus, našla své místo v poezii Konstantina Biebla. Univokalismus spočívá v důsledném využití pouze jedné jediné samohlásky, jak je tomu ve verši:

V půlkruhu trubců zvuk trub v úlu u trůnu
a zázrak v barvách král kravat arara.

Jenže Biebl touto technikou nenapsal román, zato Perec ano. Nutno ovšem říct, že v postavě Jana Wericha a jeho jednoslabičné pohádky z Fimfára měl alespoň nějakou konkurenci v naší beletrii:

Žil kdys kdes chlap.
Dá se říct též muž či kmán, jak kdo chce. Já ho zvu chlap.
Nu a on krad, ten chlap. Krad, co moh a kde moh. Zvlášť, když měl hlad.
Byl den jak květ, pták pěl, klas zrál, a nad vším jas.
Jen hvozd se tměl, tam, kde spal chlap.

Oulipienisté jdou ve svých manifestech tak daleko, že dokonce prohlašují i tak klasickou formu jako sonet za svou techniku omezení. Ostatně, tradice se stávala jejich východiskem nejen po formální stránce. Často se terčem jejich her stávaly klasické texty francouzské nebo světové literatury. Dobrým příkladem je využití techniky homovokalismu. V ní jde o to vytvořit nový text převodem cizího originálu za pomoci podobně znějících slov. Harry Methew si kupříkladu vzal za svůj terč Nervala a Rimbauda.

OULIPO a jeho omezení je systém samozřejmě otevřený, a tak se krom řady jejich vlastních technik můžeme setkat s nejrůznějšími inovacemi. Skoro každý, kdo užil kdy nějakou mnemotechnickou pomůcku, stal se tedy oulipienistou, byť nevědomky. Tak jako studenti pražské matematicko-fyzikální fakulty v Praze, kteří složili vyprávění kopírující v počtech písmen sekvenci čísla π. Ostatně – podívejte se do našeho slovníku.

O tom, že princip omezení jde aplikovat na jakoukoli formu tvorby, nelze asi pochybovat, a tak není divu, že krátce po svém založení se členové rozhodli vytvořit zastřešující skupinu Ouxpo neboli Ouvroir d‘X Potentielle – Dílnu potencionálního X. Do dnešních dnů tak vzniklo více než dvanáct dalších skupin. První z nich bylo OuLiPoPo (1973) věnující se možným detektivkám. O rok později OuCiPo (1974), které se věnuje tvorbě filmů. Po delší přestávce vzniká OuPeinPo (1981) věnované malířství. A tak by se dalo pokračovat dál. Přesněji: tak se dodnes pokračuje.

My jsme pro vás v tomto čísle Plavu připravili několik ukázek z jejich tvorby a také slovník některých omezení. Ten vám, doufejme, poslouží nejen k poučení a pobavení, ale také vás bude inspirovat při vlastní tvorbě.

[1] Pro úplnost uvádíme celý seznam zakládajících členů v abecedním pořadí: Noël Arnaud, Jacques Bens, Claude Berge, Jacques Duchateau, Latis, François Le Lionnais, Jean Lescure, Raymond Queneau, Jean Queval, Albert-Marie Schmidt

Související články

diskuze

Vložit nový příspěvek