livres: Francie, ale i Afrika, Belgie, Maghreb...

[2.9.2010] Marek Jančík

Pan Čulík evidentně moc nepochopil význam doslovu v románové beletrii, jelikož se v tom jeho sice velmi široce vyjadřuje k současnému stavu britské společnosti, vylévá si srdce nad nastavením akademického prostředí atp., ale o knize samotné nenapsal téměř nic. Měl jsem při čtení silnou tendenci zapomínat, že se jedná o doslov k Lolita komplex (vždycky mi to připomnělo občasné uvedení jména autora) a ne o nějakou subjektivně pojatou esejistiku na základě vlastních zkušeností z pobytu v zemi, jakých se média jen hemží. Jakoby hlavním kritériem pana Čulíka pro posuzování umění byl způsob, jak zobrazuje realitu a nakolik se od ní naopak odlišuje. Proto by bylo vhodné, kdyby publikování podobných sond omezil na stránky svých Britských listů a nesnažil se jimi ještě osívat závěrečné stránky románů, čehož by se ku spokojenosti všech mohl chopit někdo povolanější a kompetentnější.

[19.7.2010] JF

Nádherný rozbor skvělé knihy. Děkuji za nové myšlenky a smekám před přirozeným umístěním díla do proudu dějin. Jako příznivec podobných záležitostí vysoko oceňuji moudrý přístup k lidské přirozenosti. Kéž by všichni viděli tak jasně.

[3.7.2010] Beata Hola

Je az fascinujici, ze si clovek muze vsude mozne precist recenze na LeCleziovy knihy, ale koupit je uz je horsi. Stravila jsem nekolik tydnu shanenim titulu Poust. Smesnou snahu koupit ji v beznych knihkupectvich jsem vzdala, z googlovani uz jsem poloslepa a antikvariatu uz jsem obehala tucty. Mohu si ji s dovolenim pujcit z knihovny, ale kdyz bych ji mela rada doma pro sebe, nelze. Proc by se taky mely vubec vydavat tituly, ktere dostaly Nobelovu cenu, ze...Jsem uz nastvana dobela, protoze se mi to stejne stalo s Tony Morrisonovou. Nechcete si prosim nekdo otevrit kamenny nebo elektronicky obchod s kvalitnimi knihami namisto komercnich bludu? Dekuji.

[27.5.2010] Jan Vaněk jr.

Nanejvýš pozoruhodné; děkuji p. Machovcovi za objevný článek i redakci iLiteratury za přetisk (byť se jí v nejdelším odstavci nějak vytratily mezery oddělující jednotlivé citace, pokud to dokonce neměla být odřádkování, jež by činila text přehlednějším).
Mnohé vysvětlí fakt, že - jak je zřejmé z oné "internetové anonce" (jejíž obsah je neuměle adaptován z anglické Wikipedie) Fiksa jinak vydává/prodává pod značkou Sowulo Press, jež doufá vydělávat na extremistických / neonacistických čtenářích a tématech, ovšem jeho ediční praktiky jsou tak hochštaplerské, že je terčem kritiky i na "scéně" samotné.
Dovolím si dvě poznámky: ono "svévolné zavádění velkého písmena po vykřičnících a otaznících", eventuálně i tečky místo čárek na konci přímých řečí, by mohly být následky zmiňovaného skanování strojopisu, respektive následného zpracování v textovém editoru MS Word, v němž při továrním nastavení automatických oprav velké písmeno na takto definovaném "začátku věty" skutečně „naskakuje samo“. A je zvykem psát "dystopie" s řeckým ypsilonem a ne latinskou iotou.

[26.5.2010] Erazím

Mně přišla kniha taky vcelku zdařilá. Zvlášť pasáže o A. Kircherovi a to včetně zvoleného archaizujícího jazyka. Trochu mi vadí, ale to je pro dnešní literaturu dost obvyklé, že se děj knihy neobejde bez pořádně krvavé tragedie, která není až tak hybatelem děje, ale spíše snahou vzbudit zájem (ukojit chuť čtenáře po neštěstí jiného?) a působí samoúčelně (Zde především pád letadla a jeho rabování. Útok zočinců na loď. A dakší. Neznám Brazílii. Třeba se to tam skutečně běžně děje.) No a pak se mi nelíbil ten závěr. Přestože si autor se čtenářem po celou dobu textu hezky hrál, tak v závěru podlehl (a opět) dnes obyvklému pocitu, že čtenář je uplný ... a tak nám to hezky dovysvětlil, přestože to bylo jasný a dokonce se od určitěho momentu dalo dovodit, co se stane a kdo je toho příčinou. Ale jinak, jak říkam, poměrně dobrý čtenářský zážitek.

[24.5.2010]

Moc krásná knížka!!!!

[20.5.2010] Yoker

Bez těch odstavcu je to katastrofa.

[20.5.2010] Yoker

Proč tato kniha ještě dnes vůbec vychází? Proč vlastně? Abychom zaplnili mezery v poznávání francouzské literatury? A je to vůbec ještě třeba? Vždyť je to taková kuriozita, vzpomínka na minulost. ... Tak se ptá autorka recenze. A dodává: Jde o období nesmírně složité a chaotické. Ani s pomocí Bernanosovy knihy se v něm nebudeme orientovat o mnoho lépe, spíš naopak. ---------- Velké hřbitovy spolu s Poctou Katalánsku (G. Orwell) a Ďáblem ve Francii (L. Feuchtwanger) jsou svědectvím o době těsně předcházející 2. světovou. Svědectvím tří "svobodných mužů", které je tím cennější, že bylo zaznamenáno v bezprostředním ohrožení života. Každý z nich byl v jiné situaci, každý měl jiné životní zkušenosti. Dohromady tak vytvářejí velice plasticý obraz doby. Bernanos žil na Mallorce. Na tomto malém ostrově mohl sledovat události stejně dobře jako pozoruje biolog dění na Petriho misce. Orwell bojoval na frontě v Katalánsku a Feuchtwanger seděl za dráty internačního tábora v jižní Francii. Co říkají o TERORU: - ... [pravicový] Teror tam [na Mallorce] nebyl vyvolán jiným Terorem. (str. 94) - Za prvních 7 měsíců [do března 1937] došlo na Mallorce - podle slov jednoho z vůdců represálií - ke 3 000 poprav bez soudu. Lidový odhad je značně odlišný. (str. 101) - Většina rudých z Palmy patřila pouze k umírněným levicovým stranám. (str. 137) - Orwell: Na počátku občanské války probíhaly v Barceloně divoké pouliční boje s frankisty. Orwell, který přijel do Barcelony později (v prosinci 36), se, myslím doslechl o několika zabitých kněžích při vypalování kostelů. (Církev je kapitola sama pro sebe. Nechci ji tu otevírat.) V zimě 36/37 zde k žádným násilnostem nedocházelo. Teror začal v létě 37, kdy komunisté(!) a buržoasie získali dostatečnou moc nad odbory a dělníky: zatímco na frontě bojovaly odborářské milice, v Barceloně komunisté zatýkali odborářské předáky a později i jejich příbuzné a řadové členy. ZAHRANIČNÍ PODPORA: - Franca významně podporovali Němci a Italové: Na Mallorce zpočátku docházelo jen k ojedinělým popravám, o kterých se veřejně nehovořilo. Teror se rozjel naplno až když z Itálie dorazil "generál hrabě Rossi". (str. 98) - Republikány podporovalo jen vzdálené a chudé Mexiko. (Hrůzné příhody se zastaralými mexickými puškami uvádí Orwell.) V podstatě žádná podpora z Francie a Anglie! Z ciziny přicházeli jen jednotliví dobrovolníci. Rusko začalo posílat významné zásilky zbraní až později, když komunisté souhlasili, že zbaví moci odboráře a dělníky: Orwell popisuje, jak zoufale bylo vyzbrojeno vojsko na frontě, ale Barcelona byla plná po zuby ozbrojených policistů. O SITUACI VE FRANCII A ANGLII: - Orwell: Nejdiskutovanější otázka v Anglii po porážce Francie: "Uzavře Anglie TAKÉ dohodu s Hitlerem?" (viz Válečný deník) Zde také uvádí, jak v době, kdy se v Anglii očekávalo vylodění německé armády, trvalo 2 hodiny(!), než byly domobraně vydány pušky. - Feuchtwanger (pro nacisty nepřítel č. 1) skončil po propuknutí války s Německem v internačním táboře! Nekonečné byrokratické průtahy, nejistota, nemoc, chaos a přesuny vlakem (po kapitulaci Francie) ho málem stály život. - Bernanos: ... po třech letech strávených v cizině jsem nalezl svou zemi [Francie] tak hluboce vnitřně rozdělenou, že jsem ji doslova a do písmene nepoznával. Jaro 1937 bylo snad jedním z nejtragičtějších francouzských jar, bylo to jaro občanské války. Politické soupeření ustupovalo sociální nenávisti v nesnesitelném ovzduší vzájemné hrůzy. ... "Buďto oni nebo my." ... "Italové ve Španělsku? Tím lépe! Jen tak dál! Také Němci? Výborně! - Popravy bez soudu? Skvělé. Žádné mazlení!" (str. 91) - Bernanos (o pravici ve Francii): Kvůli výhře na burze by zapálili lidskou hranici, aniž by se chvilku starali o to, čím ji uhasí, nevědí naprosto nic o člověku, kterého mezi sebou definují jako stroj na utrácení a vydělávání peněz, jako výherní automat. (str. 132) - A ještě Bernanos: Za sedm měsíců nikdy - nikdy za celých sedm měsíců - ani nejmenší zmínka [ve francouzských novinách], že by Italové či Němci pochybili, nikdy, nikdy, nikdy. ... od habešského tažení jsou všichni na jedné straně, všichni solidární, solidární s novým impériem. (str. 103) ---------- To, co říkají očití svědkové Bernanos, Orwell a Feuchtwanger, svědčí jednoznačně o podpoře fašismu ve Francii a Anglii. A protože je to podpora zcela otevřená a nepotlačovaná, znamená to, že za ní stojí ti, kteří jsou u moci: ti, kteří schvalují zákony, podepisují mezistátní smlouvy, mají pod palcem policii a vojsko, vlastní banky, noviny a velké podniky. Těmto lidem jde v první řadě o moc a majetek. Pokud cítí, že by jim je zbytek společnosti mohl odebrat, přestanou si hrát na "demokracii" a nastolí diktaturu. I kdyby to mělo znamenat zničení společnosti. Není nic překvapivého na tom, že Francie ani Anglie nepodpořily republikány ve Španělsku. Že Francie zavřela antifašistu Feuchtwangera a málem ho vydala nacistům. Že Francie a Anglie kývly na Mnichov. Že vítězové nechali Franca u moci i po skončení války. Je to zcela logické. Velké hřbitovy jsou - vlivem řady zmiňovaných detailů - jistě značně vázané na dobu svého vzniku. Jsou však současně i neobyčejně nadčasové! Ty podstatné věci, o nichž Bernanos hovoří, jsou dnes totiž STEJNĚ aktuální jako byly v jeho době: žijeme také v kapitalismu. A to, jak se vyvíjí situace ve světě i u nás, nedává příliš nadějí, že se jednou neprobudíme do podobného nedělního rána jako Bernanos na slunné Mallorce. Přemýšlím, co by asi dnes řekl na tuto recenzi: "... výsostně aktuální dílo, které ... se stává spíš kuriozitou, vzpomínkou na minulost. ..." No, nejspíš asi: "Boží prostoto!"

[15.5.2010] Karl Mayrhofer

Hallo Tomas! Ich wußte gar nicht, daß Du dich so intensiv mit Literatur befaßt. Wie geht es Jitka, was macht Karel Moudry. Gruß aus Österreich Karl Mayrhofer

[18.4.2010] PhDr Jaromír A. Máša

Sochař Jan Vlach je můj vzdálený příbuzný. Stýkám se s jeho dcerou Klárou, která studovala na ENS francouzské dějiny a vyučovala je pak celý život na nějakém renomovaném gymnasiu v Paříži. Chtěla zde odcovo dílo, k němuž má dokumentaci, tady vystavit, ale nějak se to nepovedlo a zahořkla, ani sem nejezdí. Je to moje sestřenice. Myslí si, že by stálo zato alespoň jeho dílo zpřístupnic na nějakém vebu tady. Moje koordináty máte a budete-li mít zájem, spojte se se mnou. Dr Jaromír Máša, Praha, 222 315 700, 722 926 529, www.asa.unie.info