Detektivka od doposud téměř neznámé baskické autorky Dolores Redondo je prvním dílem připravované trilogie Baztán. Po úspěchu ve Španělsku se chystá její vydání v různých dalších jazycích a producent Peter Nadermann koupil práva k celé trilogii, takže se možná dočkáme i filmové verze. České vydání v překladu Marie Jungmanové plánuje nakladatelství Panteon na listopad letošního roku.

,,Na břehu řeky Baztán, v jednom z nejmagičtějších míst Baskicka, je nalezena záhadně zavražděná mladá žena. Téměř čtyřiadvacet hodin poté je zjištěna souvislost s měsíc starou vraždou jiné dívky. Amaia Salazarová, inspektorka z oddělení vražd, jíž byl případ přidělen, se tak vrací zpět na místo, kde se narodila a odkud vždycky toužila odejít. Amaia bojuje na dvou frontách: na té profesionální vyšetřuje sérii vražd, která velmi zneklidňuje místní obyvatele; a na osobní, spletité a emocionální, jež bude plná zvratů a překvapivých momentů. Amaia pronásleduje rituálního vraha, inspirovaného silnou psychosexuální symbolikou tradiční baskické mytologie, který bude pokračovat ve svém řádění, zatímco ona bojuje proti profesní žárlivosti některých svých kolegů, proti dávným nevyřešeným konfliktům se svými sestrami a proti ponurému tajemství, jež poznamenalo jejich dětství a které se vrací, aby ji dál trápilo... “ Potud nakladatelství Panteon v upoutávce na chystaný překlad detektivního románu El guardián invisible, česky Neviditelný strážce.

Jak je zřejmé z anotace, děj románu se odehrává ve dvou rovinách. Sledujeme vyšetřování složitého kriminálního případu a zárověň postupně odhalujeme minulost hlavní hrdinky, inspektorky Salazarové. I když pátrání po sériovém vrahovi tvoří vlastní kostru příběhu, druhá, intimní dějová linka je propracovanější. Především díky ní se poměrně daří udržet čtenáře v napětí i přes kolísavé tempo příběhu. Nejde tedy o klasickou detektivku, často se blíží spíše k psychologickému thrilleru.

Kniha je celkově psaná čtivě, bohužel ale od začátku ruší šroubované dialogy a příliš efektní nástupy jednotlivých postav na scénu. Obzvlášť členové vyšetřovacího týmu trpí zlozvykem objevit se v té pravé vteřině na tom pravém místě s náležitě bombastickou frází na rtech. Nějaké to ,,my o vlku a vlk za dveřmi“ nesmí v detektivce chybět, budiž. Přemíra takových vlků ale může budit dojem béčkového akčního seriálu.

Naopak podařené jsou lyričtější pasáže. Ukotvení příběhu v městečku Elizondo a deštivé hornaté krajině baskického venkova navozuje náležitě tísnivou atmosféru díky barvitým popisům okolí a odkazům na tamní folklor: to vše napomáhá setřít hranice mezi pověrami, pověstmi a realitou. Věštění z karet nebo čarodějnictví tak kontrastuje s vědeckými metodami policejního vyšetřování a postavy z baskické mytologie možná... možná nejsou jen výplodem fantazie... Jak ale zápletka spěje k rozuzlení, příliš jim roste sebedůvěra na úkor uvěřitelnosti. V baskických horách je možná mytologie stále poměrně živá a nadpřirozené postavy do příběhu bez problémů zapadají v náznacích, pokud se ale nějaká objeví na záznamu kamery, ,,protože chce, aby ji Amaia viděla“, nebo ji informuje o dalším zločinu, příjemné mrazení v zádech je to tam. Jakmile text ztratí původní otevřenost, nahrávající vlastní interpretaci každého čtenáře, fantastické prvky působí nepatřičně a přehnaně.

Reakce na knihu ve Španělsku jsou ze strany náhodných čtenářů vesměs pochvalné, ze strany fanoušků detektivek už méně. Samotné Basky příliš nepřesvědčila, na čemž se ovšem zřejmě podepsal také vysloveně ,,odfláknutý“ překlad do baskičtiny. Jak zapůsobí na české čtenáře, uvidíme...