Bibliografie knižních překladů z portugalské literatury do češtiny (1990–2010)
Bibliografie knižních překladů z portugalské literatury do češtiny (1990–2010).
Bibliografie knižních překladů z portugalské literatury do češtiny (1990–2010).
Housle v rukách vrahů i obětí, pokusy o jejich rozbíjení, respektive hledání jejich nového tvaru. O historii tohoto „nejvšestrannějšího“ nástroje a jeho souvislostech s národním obrozením, sexualitou i nadpřirozenem.
Jak se dorozumět s mimozemšťany, jak přiblížit vědu široké veřejnosti a jak by vypadal svět, v němž science fiction není zapotřebí? O tom ochotně vypráví Roland Lehoucq, astrofyzik a ředitel nantského festivalu science fiction Utopiales.
Mělo by se kočičí zlato prohlásit za pravé? Kolik oxidu uhličitého je uchováno v oceánech? A jakou uhlíkovou stopu má naše knihovna? Je čas v sobě probudit zvídavého přírodovědce!
Ospalé jižanské městečko Old Ox je na konci americké občanské války nuceno vystoupit ze zajetých kolejí. Po osvobození otroků jeho obyvatelé volky nevolky vyčkávají, až někdo rozhodne, jak teď mají žít. Románu Svěžest vody však dominuje ničím nepřikrášlená perspektiva umlčovaných bývalých otroků, kteří v něm nalézají svůj hlas.
Můj předsudek vůči levicovým intelektuálům, kteří se zapojují do mediálních sporů, spočívá v tom, že jejich tzv. radikální pozice bývají předem těmito spory naformátované. A je to celé ještě smutnější, pokud se jedná o autory-umělce.
Do sborníku s ušlechtilým účelem se zapojilo i několik slavných tvůrců, výsledek však není moc přesvědčivý. Možná i proto, že je určený hlavně americkému publiku.
Neuspěli jste v životě? S námi se vám zaručeně podaří zemřít! Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, si nemohl přát lepší entrée na český trh. V knize Potřeby pro sebevrahy totiž čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Chtěli byste vědět, která byla letos ta NEJ? To tak úplně říct nemůžeme, a ani nechceme. Dobrých knih totiž vyšla spousta. A my jsme těch nejlepších sebrali celou hrst: třicet tipů na četbu, která nezklame, ať už si ji pořídíte pro sebe, nebo jako dárek.
Jižní Korea 21. století – společnost založená na souboji o úspěch a poznamenaná odcizením mezi nejbližšími členy rodiny. To je pozadí románu, který prostupuje do mrazivé hloubky vztahů hlavních postav a zároveň nám vnucuje otázku, zda se něco podobného nemůže stát kdekoliv a komukoliv z nás.
Působivý debut zpracovává život několika postav, ovlivněný historickými událostmi přelomu 19. a 20. století v kraji bytostně spjatém s hornictvím. Kromě toho, že kniha do literárního prostoru vnáší téma československo-polského sporu o Těšínsko, neustále vrací do hry i schopnost člověka převzít zodpovědnost a rozhodovat o vlastním životě.
Pokud jste netušili, že se pod podzemní dráhou může ukrývat ještě další a podivuhodný svět, pak se seznamte s obrázkovou knížkou Jany Šrámkové a Filipa Pošivače, která nahlíží do tohoto prostoru slovem i obrazem. Průvodcem vám bude malý Kuba, toho času bez tuby.
Když v anotaci stojí, že hlavní hrdina najde vchod do minulosti, většina čtenářů očekává dobrodružství prožité v nějaké dějinné etapě. Stanislav Beran ale momenty z historie a především náš vztah k nim využívá v současném příběhu o mezilidském soužití, zdánlivé i opravdové samotě a síle lidských snů.
Honoráře slovenských literárních překladatelek a překladatelů patří v porovnání s kupní sílou v zemi k nejhorším v Evropě, festival uměleckého překladu TRANZ v příjemně pohodové atmosféře, který se nevyhýbá ani palčivým tématům, jim ale nejen my můžeme jen závidět.
Dantova pouť začíná v temném lese hříchu, kde sešel ze správné cesty. Snaží se z něj vyjít směrem k pahorku, který osvětluje slunce (symbol Boha).
Po cyklistickém titulu pro dospělé zaměřil Ondřej Buddeus svou pozornost na děti. Za pomoci technicky detailních i hravých ilustrací Jindřicha Janíčka malým čtenářům ukazuje, že bicykl je vhodný prostředek k poznávání světa, trénování těla i budování zdravějších komunit.
Renomovaná britská spisovatelka ve své třetí kriminálce opět překvapila. Nejenže hlavní hrdina série tentokrát do příběhu téměř nezasahuje, ale čtenáře ještě vychytrale mate neúplnou charakteristikou svých postav.
Provokativní román o rasismu a různých podobách strachu je příběhem německo-angolské hrdinky v netradičním kabátě: formou (sebe)rozhovorů dává vypravěčka nahlédnout do svého nitra a otevírá aktuální společensko-politické problémy.
Rozhodnutí, které již po staletí vzbuzuje nepochopení, opovržení, zármutek, bolest, ale i obdiv, senzaci, či dokonce inspiraci. Přetavit tyto emoce v informace se pokouší kniha, která nemá obdoby u nás ani v zahraničí.
Kniha haiku Romana Darmošlapa Szpuka v sobě snoubí básnické a výtvarné umění tematizující pohyb i nehybnost. Také díky vydařené grafické úpravě knihy se jedná o jedinečný čtenářský zážitek z dobrého slova i působivého obrazu.
Ačkoliv arménskou historii do značné míry formovalo soupeření římského, perského, byzantského, osmanského a ruského vlivu, neztratila svébytnost a představuje pozoruhodný příklad uchování vlastní identity napříč staletími.
Letošní lyonský festival literatury science fiction Les Intergalactiques, v celkovém pořadí dvanáctý, se zaměřil na téma sportu a her. Optikou žánru science fiction se hosté festivalu ohlédli k období úpadku antického Říma, v němž vladaři uplatňovali strategii chléb a hry, a diskutovali o projevech této dystopické reality v současné literární, filmové i herní produkci.
O profesním životě Aleny Bláhové, která zemřela letos 5. května, autorky úctyhodné řady překladů z němčiny a francouzštiny, nositelky několika významných ocenění, doufám napíše (nebo touto dobou už napsal) někdo k tomu povolanější nežli já.
Je to válečný román, bildungsroman, venkovská próza? Nebo snad román o zrodu spisovatele? Vlámský literární velikán Hugo Claus nabízí čtenářům na bezmála tisícovce stran dostatek materiálu k tomu, aby našli odpověď na tyto otázky. Čtyřicet let po vydání je čeština třiadvacátý jazyk, do kterého byl tento román přeložen.
Překladatelka z ruštiny ve svém debutu vykresluje psychologický portrét ženy, o níž sice četli mnozí, ale jen málokdo zná její pravé jméno.
Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.
Laura Restrepo patří v současnosti – vedle Gabriela Garcíi Márqueze – k nejpřekládanějším kolumbijským autorům.
V pořadí druhý román rakouské spisovatelky přináší syrový pohled do nitra mladé ženy, která dlouhé roky zápolí s poruchou příjmu potravy. I přes tento úmorný boj se jí nakonec podaří najít cestu ven a vymaní se ze začarovaného kruhu bulimie.
Kriminálních příběhů bez policistů a tradičního schématu vyšetřování není v české literatuře mnoho. Ten od Jany Jašové zaujme precizní výstavbou i chytrým využitím covidových omezení během lockdownu.
Debut, nominovaný na cenu Magnesia Litera, ohmatává kontury individuální a rodinné paměti. V evokativním a svým způsobem odtažitém textu o bolestném dospívání se vrací ke vzpomínkám, které dokážou být tak zavádějící, stejně jako i život formující.
Víte, co je šibumi? Termín označující náladu připomínající hořkosladkou chuť čaje. Třeba ji při četbě sbírky Ve skvrnách světla také ucítíte na patře…
Středověký a raně novověký člověk myslel ekonomicky v mnoha hledech jinak než ten současný, čtenář ale i tak v deseti studiích nalezne řadu věcí, které mu budou povědomé i dnes.
Nejsem feministka. Zní to divně? Mým známým ano. Když na to v debatě přijde řeč a někdo se mě přímo zeptá, nemívám prostor na dlouhé expozice, a proto odpovídám jednoduše – ne, necítím se být feministkou. Ale ty jsi přeci feministka par excellence! odpovídají oni. V čem tedy spočívá zmatení našich jazyků?
Nezvykle zdařilá prozaická prvotina. Sběračka léčivých bylin a příležitostná překladatelka Anna je pevně zakořeněna v krajině jihočeského venkova, ale její osud se vymyká životním zkušenostem většiny čtenářů. O to silnějším a přitažlivějším dojmem působí.
Myšlenky Reného Girarda dráždí podle autora jeho monografie jezuity Michaela Kirwana akademické specialisty z oborů antropologie, psychologie, literární vědy i teologie, protože do všech těchto oblastí jeho koncepty zasahují.
První signály byly patrné na každém kroku: Knihkupectví a knihkupecké pouliční stánky byly od samého počátku 90. let zavaleny nejen dospělým, ale i dětem určenou umělecko-naučnou a encyklopedickou produkcí rozličné úrovně - od seriózních projektů, jakými byla např. ediční řada nakladatelství Albatros České dějiny, po ledabyle přeložené, na koleně spíchnuté a leckdy nevkusné knihy...
Komiksová adaptace slavného postapokalyptického románu Cormaca McCarthyho je příslušně depresivní a syrová. Vše podstatné zůstalo zachováno, jen výrazová úspornost literárního vyprávění se vytratila.
Na rozdíl od výpravy Philease Fogga není na netradiční cestě kolem světa britského milovníka přírody rozhodně kam spěchat. Prostřednictvím osmdesáti medailonků doplněných brilantními ilustracemi čtenáře seznamuje s nejpozoruhodnějšími ptáky ze všech kontinentů, od všudypřítomných opeřenců po kriticky ohrožené.
Soubor krátkých komiksových povídek z postapokalyptického světa spoléhá hlavně na propracovanou realistickou kresbu obou autorů. Škoda jen, že si nepřizvali také scenáristu.
Od dob středoškolských studií mám tak nějak uložené v povědomí, že každý skutečný umělec musí být ve střetu se společností – s vládou, s církví, s konzervativními maloměšťáky. Ty pak nemilosrdně tepe. Nastavuje zrcadlo. Bez jisté vyloučenosti jako by ani nebylo opravdového génia.
Dva upírské romány ze dvou největších českých nakladatelských domů nepřekládali profesionální překladatelé, ale známí čeští bookstagrameři. Jak jejich překlady dopadly a proč je třeba věnovat náležitou redakční péči i takzvané spotřební literatuře?
Básnická prvotina Kláry Krásenské, nominovaná na Magnesii Literu v kategorii DILIA za debut roku, vybízí čtenáře k nejisté cestě koloběhem přírody a fantazie. Specifické poetické vidění a schopnost probudit ve čtenáři pocity fyzična – dechu, doteku, zranění – z knihy činí velmi vyzrálý debut.
Podobně jako rok 1913 představuje autor i třicátá léta jako mozaiku mezilidských vztahů, důležitých i banálních událostí, to vše propojené ironizujícími komentáři.
Jedenáctiletý Vincent se stal obětí školní šikany a děsí se odjezdu na školu v přírodě. Události tam pochopitelně eskalují a po dobrodružné zápletce přijde šťastný konec. Není to ale žádná pohádka, která by klouzala po povrchu, zkušená nizozemská autorka empaticky popisuje trápení citlivého, osamělého chlapce, který se ocitl v začarovaném kruhu.
Německy důkladný rozbor se snaží postihnout co nejvíce protikladných fazet díla proslulého filozofa, ale také psychologa, na kterého je dodnes neprávem svalována zodpovědnost za největší zločiny 20. století.
Nejnovější román Aleny Mornštajnové nabízí alternativní historii o tom, „co by, kdyby“ nebyla svoboda. Silná témata a osudy hlavních postav jsou pro autorku typické, stačí ale i v případě Listopádu?
Téměř století starý román švýcarského autora Roberta Walsera je jako rozvodněná řeka či divoké lesní houští a svými postupy si v mnohém nezadá ani s postmodernou, v současnosti stále doznívající. Pod nánosy komického cynismu, filozofického glosování společnosti, experimentální hry a teoretizujícího analyzování literárního textu se ovšem ukrývá příběh citlivého a svou dobou odmítaného spisovatele.
Polská spisovatelka a novinářka Martyna Bunda se narodila v roce 1975 v Gdaňsku a sama sebe označuje za Kašubku. Není tedy náhodou, že na Kašubsku se odehrává i děj její knihy.
Jozef Karika se na pulty českých knihkupectví vrací s již třetí hororovou knihou. Oproti Slovensku zde Tma vychází až po skvělé Trhlině, a na první pohled tak může působit jako krok zpět. Spíše se však jedná o krok stranou, během nějž si autor osvojil několik nových triků.
Tajemná pražská čtvrť, kde nefunguje elektřina a jejíž křivolaké uličky skrývají mnohá nebezpečí, jen málokterému čtenáři dobrodružné literatury nepřipomene slavná Foglarova Stínadla. Pošlete však do ní děti 21. století, a poetika se trošku promění. S pomocí postupů vypůjčených z thrilleru či vědecko-fantastické literatury autor předkládá napínavý příběh, který nenásilně upozorňuje na míru důležitosti všemožných vynálezů v našich životech.
Jaká jsou rizika populární psychologie? A nejčastější fauly psychologických experimentů? Odpovědi najdeme v knize věnované problémům oborového výzkumu, jejíž název by možná měl znít Proč nedůvěřovat psychologii.
Knihy Aleny Mornštajnové spojují příběhy „obyčejných“ lidí v mechanismech tzv. velkých dějin 20. století a nejinak je tomu i u jejího nejnovějšího románu Hana. Ani zde se autorka nevěnuje pouze titulní hrdince, ale vystavuje okolo ní složitou románovou kroniku. Více než dříve se Mornštanjnová snaží nahlížet na lidské osudy z více stran, ne vše se ale tak docela daří.
Ve čtvrtek 16. února 2017 zemřel ve věku nedožitých 90 let nizozemský kreslíř a grafický designér Dick Bruna, tvůrce celosvětově milované králičí holčičky Miffy. České děti se mohly s legendární králičí slečnou seznámit díky nakladatelství Baobab poprvé v roce 2011. Pár týdnů před úmrtím jejího slavného duchovního otce pak vyšla další tři leporela: Jaká je to barva, Miffy?, Kdo je v zoo, Miffy? a Miffy má lupu!
Přestože tato průkopnická publikace nebyla vydána na médiu tak odolném, jako byly hliněné destičky, snad bude představovat trvalý přínos pro výzkum dané oblasti.
Český překlad románu Až vyprší čas finské autorky Eliny Hirvonen je jednoznačně kandidát na anticenu Skřipec. Překladatelka přecenila své znalosti finštiny a nakladatel zcela zanedbal redakční práci – nejen že na knize zřejmě nepracoval redaktor, který by uměl finsky, což je (nejen) u začínajícího překladatele více než potřeba, ale postrádá dokonce i základní kontrolu z hlediska češtiny.
Na zdánlivě bezstarostném pozadí červencového výletu pěti mladých pařížských emigrantů na slavnou fiestu ve španělské Pamploně Ernest Hemingway strhujícím způsobem zobrazuje hlubokou vnitřní krizi své generace, která se v poválečné době nedokáže vyrovnat s celkovou deziluzí z vlastní existence. Tento první Hemingwayův román, jenž vyšel v roce 1926, je považován za jedno z jeho nejzásadnějších děl.
Kateřina Tučková se od tématu vysídlení Němců po druhé světové válce obrátila k látce sice méně kontroverzní, zato však mnohem exkluzivnější a svůj nový román s příznačným názvem Žítkovské bohyně zasvětila reálnému a v minulosti již beletristicky i odborně reflektovanému fenoménu z oblasti českého folkloru, tzv. bohyním v Bílých Karpatech.
Báseň Christiana Morgensterna KOŠILELA byla převáděna do češtiny mnohokrát. Hojnost překladů této básně lze snadno vysvětlit. Slouží už drahně let jako osvědčený cvičný text k ozřejmění jazykové logiky a funkčnosti neologismu, jak tvrdí Josef Brukner v komentáři ke Košilele v knize Morgenstern v Čechách.