Nina Berberovová
Berberovová, Nina

Nina Berberovová

Nina Nikolajevna Berberovová, prozaička a básnířka (8. 8. 1901 Sankt Petěrburg – 26. 9. 1993 Philadelphia). Jejím hlavním dílem je autobiografie Psáno kurzivou.

Nina Nikolajevna Berberovová, prozaička a básnířka (8. 8. 1901 Sankt Petěrburg – 26. 9. 1993 Philadelphia). Její otec byl Armén a pracoval na ministerstvu financí, matka pocházela z ruské statkářské rodiny. V letech 1919-1920 studovala Berberovová v Rostově nad Donem. První verše ji uvedly v roce 1921 v Petrohradě do básnických kruhů. V červnu 1922 opustila spolu s Vladislavem Chodasevičem sovětské Rusko. Než se oba roku 1925 usadili v Paříži jako emigranti, žili u Maxima Gorkého v Berlíně a v Itálii. V Paříži byla patnáct let literární spolupracovnicí novin Poslednije novosti, kde také vycházela na pokračování její umělecká proza Billancourtovské sváteční dny (Bijankurskije prazdniki). Knižně vydána nebyla.

Další tři romány, Poslední a první (Poslednije i pervyje, 1930), Velitelka (Povelitelnica, 1932) a Bez západu (Bez zakata, 1938) byly přijaty zdrženlivě. Vyššího ocenění se dostalo její novele Zmírnění údělu (Oblegčenije učasti, 1949), která vyšla v časopise Sovremennyje zapiski 1934–1941 a teprve pak knižně. Velký úspěch měla kniha Čajkovskij (1936, č. 1937, 2000), která byla přeložena do několika jazyků. S Chodasevičem se roku 1932 rozešla, od druhého muže, N. Makejeva, odešla v roce 1947, když předtím za války zůstala na francouzském úzěmí okupovaném Němci. Roku 1950 odjela do USA a pracovala na různých univerzitách jako lektorka. Účastnila se práce v redakci almanachu Mosty (1958–1968). Kromě literární kritiky publikovala dále básně a povídky. Jejím hlavním dílem je autobiografie, která vyšla v roce 1969 v anglickém překladu, Psáno kurzivou (Kursiv moj, česky 2003), která pro své úvahy o mnoha emigrantech vyvolala ostrou osobní a věcnou kritiku mimo jiné u R. Gula. Tímto dílem byla Berberovová za perestrojky uvedena i do SSSR. Svou básnickou tvorbu za šedesát let shrnula již ve vysokém věku do sbírky Verše (Stichi, 1984). Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let její dílo vyvolalo znovu zájem díky překladům do francouzštiny a němčiny. Žila v Princetonu (New Jersey).

Hlavní zásluhou Berberovové je, že si od své první prózy zvolila za téma osud Rusů v emigraci. Dějovou osnovu románu Poslední a první tvoří snaha přesídlit ruské emigranty pracující v pařížských továrnách na jih Francie. Její další romány, zabývající se problémy lásky, nejsou již koncipovány tak náročně a složitě, autorka se vymanila z vlivu díla F. Dostojevského. Hrdinkou románu Společnice (Akkompaniatorša, 1935) je osudem zkoušená mladá žena – nejprve v Sankt Petěrburgu, pak v Moskvě a nakonec v Paříži. Autorka dobře vystihla ženskou psychiku, v rozvíjení příběhu však příliš jasně vystupuje její záměr. Památce Schliemanna (Pamjati Šlimana, 1958), příběh blížící se grotesce a odehrávající se v budoucnosti, v roce 1984, je povídka o člověku závislém na strojích, deptaném civilizací a přelidněním. V románě Lidé a lóže (Ljudi i loži, 1986) líčí Berberovová po zevrubném studiu zednářství dvacátých let v Rusku a mezi pařížskou emigrací. Autorčino přesvědčení „transcendentno mě nezajímá“ se v tomto díle projevuje převahou negativních rysů.

Převzato z knihy Wolfgang Kasack: Slovník ruské literatury 20. století. Z německého originálu Lexikon der russischen Literatur des 20. Jahrhundert, vydaného v Mnichově 1992, za vedení Jiřího Fraňka a redakce Xenie Klepikovové přeložili Jiří Franěk, Zuzana a Jaroslav Hulákovi, Xenie Klepikovová, Věra a Lubomír Kružíkovi, Jaroslav Šanda, Josef Štochl, Vlasta Tafelová, Veronika Tupá a Radim Zlesák; Votobia, Praha 2000.
Redakčně upraveno.

(...) Ve své románové prvotině Poslední a první (1930) Berberovová usiluje o o napínavý syžet s prvky politicko-kriminalistickými (pokus o únos nezletilého emigranta do SSSR), romanticko záhadnými (postava slepého starce, nositele tajemství a radostných zvěstí), realisticko-naturalistickými (obraz emigrantské Paříže) a prvky sentimentálními (rozvrat rodiny v důsledku historických událostí). V poslední linii autorka pokračovala i nadále – hrdinkami jejích próz jsou ženy démonické a trpící. Berberovová je rovněž autorkou životopisných děl o ČajkovskémBorodinovi (Čajkovskij, 1936; Borodin, 1937). Nejzajímavější je kniha o baronce Marii Budbergové Železná žena, 1981, ženě žijící v blízkosti H. G. Wellse a M. Gorkého, nasazené na ně tajnou policií (tento fakt však Berberovové v době vzniku díla nebyl znám)...

Převzato z knihy Kolektiv autorů: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Ed. Ivo Pospíšil, Libri, Praha 2001.

Portrét

Spisovatel:

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Veronika,

Původ Niny berberovové byl smíšený, měla i židovské předky, nebyl tedy pouze arménsko-ruský...