Chuck Palahniuk je zpět s dalším pornorománem, Snuff, který má podle jeho vlastních slov završit volnou trilogii načatou Pronásledovanými (Haunted) a Rantem (Rant).

Obě předchozí díla se vyznačovala značnou fragmentárností formy: úlohy vypravěče se zhostily doslova desítky různých postav. Oběma románům to značně uškodilo, protože čtenář se v záplavě jmen a vyprávěcích stylů pořádně orientovat nedokázal orientovat a příběh se kupředu posouval jen pomalu. Snuff je jiný. Vypravěči jsou jen čtyři a jejich narativní styl je hodně podobný. Možná proto, že jde o tři pornoherce a jednu asistentku pornoprodukce.

Termínem "snuff" se označují filmy, v nichž je zachycena vražda či zabití. Jde samozřejmě o ilegální nahrávky, které jsou důkazem spáchaného zločinu, ovšem na trhu jde o žádané zboží. Na YouTube jsou k vidění klipy, na nichž umírají rukojmí v Iráku (Daniel Pearl, Nick Berg), atentáty na veřejné osoby (JFK, papež Jan Pavel II., Jicchak Rabin) i popravy (Saddám Husajn) – i ty by se daly kvalifikovat jako "snuff movie".

V Palahniukově románu jde o smrt vpravdě netradiční a přízračnou (jinak tomu ostatně u autora snad ani být nemůže). Slavná pornoherečka Cassie Wright chce překonat stávající rekord v souložení s muži, který vytvořila Annabel Chong. Ta za 10 hodin absolvovala 251 milostných aktů se zhruba 70 muži. Cassie Wright podvádět nechce, a tak hodlá obsloužit rovných 600 mužů. A smrt? Podle Palahniuka lidské tělo nedokáže zvládnout takovou fyzickou zátěž, respektive v ženském těle může při opakovaném pohlavním styku dojít k embolii. Cassie chce utvořit rekord na věčné časy: doufá, že když při něm zemře, autority honbu za dalšími rekordy v obavě ze smrti zakáží a její výkon zůstane napořád oficiálně nejlepší.

Každý z oněch 600 mužů, kteří přišli, aby mohli být účastni zápisu do historických análů, má důvod. Číslo 600 je bývalý slavný pornoherec Branch Bacardi, který s Cassie, které je ke čtyřiceti, natočil spoustu scén. Číslo 137 by si Cassie chtěl vzít a pořád se dopuje viagrou. A číslo 72 je Cassiin hned po porodu k adopci odložený syn, jenž touží konečně se setkat se svou matkou. Všichni tři čekají v místnosti k prasknutí nacpané dalšími muži, kteří se udržují neustále připraveni k akci, v čemž je podporují i slavné filmové kousky z profesionální minulosti hlavní aktérky. Show může začít.

Ve Snuffu je to zase starý známý Palahniuk. Pryč jsou formální experimenty, které mu moc nevyšly. Jazyk jeho novinky je úsečný jako třeba v Deníku, ovšem provokativní jako v Programu pro přeživší nebo v Zalknutí. Jak je jeho dobrým zvykem, nastudoval si Palahniuk pečlivě veškeré reálie – jak anatomické, tak i podrobnosti z historie pornoprůmyslu. Cassie Wright i Branch Bacardi toho mají už hodně za sebou. Do současnosti, plné levných internetových klipů s nulovým příběhem i invencí, se moc nehodí. Jejich éra skončila s nástupem internetu, za nímž, jak Palahniuk přesvědčivě dokazuje, stojí právě porno. V jejich dobách byl ještě pornofilm nejen porno, ale také film se vším, co k němu patří. Tedy s herci, fabulí, kulisami, produkcí a režisérem. Snuff je v jistém smyslu rekviem za tuto éru: Cassie Wright chce natočit ještě poslední film, kterým se konečně dostane až do nebe.

Palahniukovými zbraněmi je tu opět satira, která se nezastaví před ničím (román vychází těsně po svátku matek – prý proto, že v něm jde o mateřskou tématiku), a především humor. Autor paroduje mnohdy fantasticky vynalézavé názvy pornofilmů: Wizard of Ass, série World Whore One, Two a Three, Cunt on a Hot Tin Roof, Black Cock Down, The Importance of Balling Earnest, The Ass Menagerie nebo A Tale of Two Titties.

Knize pomáhá i délka. Na rozdíl od předchozích dvou počinů má jen 200 stran, takže děj odsýpá a čtenář se nestačí znudit. A krom toho tu konečně není žádné morální (Pronásledovaní) ani filozofické (Deník) poselství. Jen čistá zábava, spousta ironie a ... porno.