Protagonista Sarvasova debutu Harry Rent je člověk, kterých je v USA spousta: je bílý, je mu něco přes čtyřicet, bydlí v luxusní čtvrti Los Angeles, pracuje jako rentgenolog a má spoustu peněz. Jednoho dne se však jeho život zvrtne: manželka jde na jakousi blíže neurčenou kosmetickou operaci a z narkózy se už neprobere. A právě v den pohřbu poprvé zastihneme Harryho, jak si dává podivný sladký sendvič v Café Retro, kam jej nepřitáhla dovednost kuchaře, ale sličná servírka Molly. Zdá se vám divné, že Harry myslí na ženské i v den pohřbu své manželky? Harry Annu sice miloval, ale postupem času si vybudoval tradici čtvrtečních odpolední v jistém motelu, kde trávil pár hodin v přítomnosti prostitutek. Až jednoho dne spadla klec, do motelového pokoje vtrhli policisté z mravnostního a Harry měl doma problém. A v jeho důsledku pak jde Anna na zmíněný zákrok.

Po její smrti se Harry upne na Molly, a protože ví, že ve správném romantickém příběhu si musí rytíř svou dámu zasloužit hrdinskými činy, snaží se její srdce dobýt skrz zdánlivě nezištnou pomoc její obézní kolegyni Lucille. Situaci dále komplikuje poslední vůle Anny a její sestra Claire, která ví o Harryho poklesku a snaží se všemi silami zabránit, aby se rodinný majetek (Anna byla z velmi bohaté rodiny) dostal do rukou chlípníka.

Potud Sarvasův debut vypadá jako tuctový příběh, jeho hlavní deviza však spočívá ve vyprávěcím stylu. Mark Sarvas je profesí novinář, který píše literární recenze do amerických novin a vede jeden z nejlepších literárních blogů (podle NY Times i Guardianu) na síti, psát tedy rozhodně umí.

Harryho příběh vypráví Sarvas ve dvou rovinách: jedna se věnuje současnosti a usilování o Molly a je psána v žánru směšnohrdinského románu; podobně jako ve starých románech je každá kapitola uvedena kratičkou charakteristikou (např. "Kapitola 1, v níž si náš hrdina objedná sandvič a přijde pozdě na schůzku"). Harry se sice ve svých snahách inspiruje Dumasovým Hrabětem Monte Cristo, ovšem autorovým přičiněním vypadá spíš jako Don Quijote smíchaný s Fieldingovým Tomem Jonesem. A nabízí se ještě jedna inspirace: podobně banální jména jako Harry Rent mají i hrdinové Philipa Rotha či Johna Updika. I jejich protagonisté jsou ve valné většině středostavovští běloši, kteří kdysi měli zájem změnit svět, ale tíha let i bankovních kont je postupně vtlačila přímo do lůna establishmentu. Nadto netrpí žádnými předsudky, co se sexu a věrnosti týče.

Druhá rovina Sarvasova románu je retrospektivou Harryho života s Annou. Z jeho vzpomínek na společná léta postupně zjišťujeme, jak je jejich manželství už od začátku – pro "nepřekonatelné rozpory" – odsouzeno když ne k zániku, pak k postupnému odumírání. Autor zde volí žánr detektivní, až psychologicky thrillerový: čtenář musí pátrat po rafinovaně rozmístěných indiciích, z nichž vyrozumí, co se přibližně stalo. Natvrdo mu to Sarvas nikdy neprozradí.

Výsledkem této narativní strategie i neustálého střídání obou poloh je, že se kniha čte opravdu skvěle a lehce, k čemuž notnou měrou přispívá i Sarvasův zaumný, lehce ironický styl, v němž jsou věty dlouhé, nikam nespěchají a čtenář si může vychutnat starosvětskou košatost vyprávění. Ono taky není kam spěchat, když sedíte v kavárně, pokukujete po krásné servírce, která vás mile pozdraví a pamatuje si, co jste si dal minule (a vy jí za to dáte štědré spropitné, i když to jídlo nestálo za nic), a tam venku na vás čeká jen nudná práce a prázdný byt.