V rámci pražského KomiksFESTU, který se konal 3. – 8. 11. 2008, otevřela svou první výstavu s názvem Mechuplné pletichy kreslířka Andraste, pod kterýmžto pseudonymem se skrývá Anna Dvořáčková (1980).

Už původ přezdívky dává tušit, co čeká návštěvníky výstavy. Andraste patří do generace ovlivněné v 90. letech fantastickými světy her na hrdiny a její postava - bohyně války a vítězství - nesla právě toto jméno. Pseudonym jí zůstal až do současnosti, kdy je pro její fanoušky synonymem kreseb, komiksů, koláží i fotografií, které zachycují realitu tak trochu jinýma očima.

Andraste (www.andraste.cz) je nositelkou čehosi, co pro nedostatek jiných termínů musíme nazvat "měkkým náhledem" - její díla jsou lehce identifikovatelná díky precizní práci s barvami. Podobně jisté je i její vidění světla a volba materiálů; a ta je skutečně různorodá. Na výstavě nenajdete jen její obrazy, ale i plyšovou flóru a faunu, která jako by vypadla z fantaskního světa kdesi za zrcadlem. Přesto jsou tu i další dimenze. Tahy jsou sice křehké, ale přitom přesné - a dávají její práci energii, která odkazuje k tomu, že autorčina realita není dvourozměrná. Její svět patří jen jí a ve své neskutečnosti působí leckdy daleko komplexněji než realita.

I když Andraste neodmyslitelně patří mezi české komiksové tvůrce, není doposud autorkou žádného publikovaného komiksového příběhu. Její tvorba se skládá z desítek fragmentů, které doposud - až na některé miniatury - nenaplnily svůj potenciál. To ji stále čeká.

Rozhovor s Andraste
- Andraste, proč jsi ještě nedokreslila žádný větší komiks? Některé pokusy vypadaly velmi nadějně.
- Přiznám se, že na větší projekty nemám trpělivost a hlavně čas. Zatím zůstává jen u nedokončených pokusů, ale beru je alespoň jako cvičení a doufám, že jednou se mi podaří vytvořit delší věc.

- Mechuplné pletichy jsou první opravdovou výstavou, ale tvoji tvorbu má veřejnost možnost vidět na nejrůznějších projektech. Na čem právě pracuješ?
- Věnovala jsem se teď výstavě, zajištění tisků, rámování. Před tím jsem dokončila komiks pro GEORGE, dodavatele zápisníků Moleskine. Zatím nic konkrétního nechystám, ale věřím, že se brzy něco objeví. Inspirace je zatím dost.

- Pracuješ jako grafička, to velmi souvisí i s tvojí tvorbou. Jak se bráníš vyhoření a kde bereš inspiraci tvořit po návratu z práce?
- Někdy mám pocit, že vyhoření jsem velmi blízko. Každodenní starosti ubírají sílu snění, i když se tomu snažím nepoddávat. Důležité je nezapadnout do stereotypu, ale je to boj. Člověk potřebuje pořád nové podněty, ať už v podobě výletů, knih, hudby, filmů až třeba po nové lidi.

- Jak jsi na tom s ostatními formami umění? Je výtvarno to jediné, nebo máš sklon tvořit a projevovat se i v jiných oblastech?
- V mém případě bych asi nemluvila zrovna o umění, spíš takové domácí kutění. Hrála jsem asi 12 let na housle a nějaký čas jsem se věnovala výrazovému tanci, ale bohužel jsem všechno nestíhala a musela jsem si vybrat. Rozhodla jsem se pro kreslení.