Osobní pohled na hledání Boha a vesmírné inteligence
Sagan, Carl: Druhy vědecké zkušenosti (in A2)

Osobní pohled na hledání Boha a vesmírné inteligence

Americký astronom a průkopník hledání mimozemských civilizací Carl Edward Sagan je u nás známý díky mnoha svým přeloženým knihám jako skvělý popularizátor vědy.

Americký astronom a průkopník hledání mimozemských civilizací Carl Edward Sagan je u nás známý díky mnoha svým přeloženým knihám jako skvělý popularizátor vědy. Jeho schopnost spojovat staré mýty, třeba o vyhnání z ráje, s nejnovějšími poznatky (v tomto případě o velikosti lidského mozku a možnostech jeho zvětšování) jsou obdivuhodné. Jeho nadšené čtenáře bych ale chtěl varovat, že když jsem se pokoušel ověřit některá jeho tvrzení o primátech, všichni odborníci je vyvraceli (a tak aspoň přiznejme, že jeho teorie jsou myšlenkově smělé a i když to asi není pravda, je to dobře vymyšleno). Ve své poslední česky vydané knize autor popisuje některé momenty historie lidského hledání mimozemšťanů, barvitě líčí „objevy“ identifikující na Marsu rozsáhlé zavodňovací kanály i hlavní město tamní mocné říše. Šlo přitom podle něj o „selhání lidského mozku v kombinaci s okem a rukou“. Dále se Sagan zamýšlí nad analogiemi některých evidentně falešných kultů vzniklých na základě očekávání příchodu mimozemšťanů a existujících náboženství. Cituje přitom A.C. Clarka, podle něhož křesťanská ortodoxie je příliš úzkoprsá a ustrašená, pokud jde o to, co bychom mohli při hledání mimozemské inteligence najít – s tím Sagan nesouhlasí, a v jistém smyslu právem. Vždyť nedávno i uznávaný český katolický teolog vyučující na většině českých teologických fakult Ctirada V. Pospíšila psal ve své knize Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel o tom, že Ježíšova univerzální láska dokáže zahrnout i hypotetické mimozemšťany a různá případná vtělení Božího syna do jednotlivých kosmických přirozeností by se vzájemně nevylučovala. Sagan v knize dále kritizuje E. Dänikena zato, že naše předky okradl o určité schopnosti, neboť předpokládal, že byli příliš hloupí, než aby na něco přišli, než aby dokázali vybudovat něco trvalého. Především se ale Sagan „naváží“ právě do tradičních náboženství: podle něj až příliš často poskytují autoritativní prohlášení v záležitostech vědy, ve věci faktů, a berou na sebe zoufalé riziko, že tato tvrzení budou již příštím objevem vyvrácena. Vytýká jim, že sice máme svých deset přikázání, ale není mezi nimi přikázání, které by nás vyzývalo k neustálému učení: „Budeš poznávat svět. Přicházet nato, jak věci fungují“. Je sice pravda, že nedávné papežovo prohlášení o kondomech šířících AIDS patří přesně do této třídy výroků, ovšem s výjimkou kreacinistů už dnes církve většinou umí rozlišovat, kam až sahá jejich kompetence a o stáří vesmíru se zpravidla nevyjadřují. Agnostik Sagan tedy v tomto ohledu zaujímá poměrně extrémní pozice, blížící se militantnímu ateistovi R. Dawkinsowi. Vždyť co se týká vzniku evropské vědy, je dnes široce přijímána teze, že právě křesťanství svým pojímáním Krista jako principu, který představuje nejvyšší řád a rozum, Logos, připravilo půdu pro chápání přírody a vesmíru jako něčeho předvídatelného a rozumem uchopitelného.

 

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Carl Sagan, Ann Druyanová (ed.): Druhy vědecké zkušenosti. Osobní pohled na hledání Boha a vesmírné inteligence. Přeložil Blumfeld S.M., Praha, Práh, 2008

Zařazení článku:

náboženství

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse