Norský spisovatel Øystein Lønn v Praze
Lønn, Øystein

Norský spisovatel Øystein Lønn v Praze

Ke konci března se norský spisovatel Øystein Lønn vydal na „turné“ po střední a jihovýchodní Evropě, aby se setkal s tamějšími studenty nordistiky. 23. března ho na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přivítalo zhruba 25 studentů a pedagogů. Lønn se rozpovídal zejména o svém románu z roku 1999 Maren Gripes nødvendige ritualer (Nezbytné rituály Maren Gripeové).

Øystein Lønn se narodil 12. dubna 1936 v jihonorském Kristiansandu. Debutoval v roce 1966 sbírkou povídek Prosesjonen (Procesí). Pro úsečný styl byl v této době často přirovnáván k americkému prozaikovi Ernestu Hemingwayovi či mu byla přisuzována inspirace francouzským novým románem. Lønn prožil mnoho let svého mládí ve Španělsku, protože tam byl život levnější, a mohl si tak dovolit plně se věnovat psaní. Pro jeho dílo jsou typické prvky žánru krimi. V letech 1984–1991 vydal trilogii Bjanders Reise (Bjanderova cesta), Tom Rebers siste retrett (Poslední ústup Toma Rebera) a Thomas Ribes femte sak. Poslední kniha byla v roce 1999 přeložena do češtiny pod názvem Když dostane soudce strach aneb Pátý případ Thomase Riba. V roce 1993 obdržel Lønn Brageprisen (Bragiho cenu) za sbírku povídek Thranes metode (Thraneho metoda) a v roce 1996 Cenu Severské rady (Nordisk Råds Litteraturpris) také za sbírku povídek Hva skal vi gjøre i dag (Co budeme dnes dělat). V posledním desetiletí pracoval na další obsáhlé románové trilogii Ifølge Sofia (Podle Sofie, 2001), Simens stormer (Simenovy bouře, 2003) a Etter Sofia (Po Sofii, 2010).

Do učebny skandinavistiky vkročil nenápadný postarší pán a nesměle přistoupil ke katedře, odkud měl přednášet přítomným studentům a učitelům. Místo po jeho pravici zaujala jeho žena, která ho na turné doprovázela a která spisovatelovo povídání okořenila mnoha zajímavými podrobnostmi. Lønn svým kristiansandským dialektem, slovní zásobou i melodií řeči silně připomínající dánštinu krátce představil sebe a své dílo. Přiznal velký obdiv vůči spisovateli Franzi Kafkovi. Většinu času pak věnoval rozboru svého románu z roku 1999 Maren Gripes nødvendige ritualer (Nezbytné rituály Maren Gripeové). Děj tohoto románu se odehrává v předindustriální společnosti, v uzavřené ostrovní komunitě. Její každodennost nahlodá příjezd holandské lodi s námořníkem Leem Tybrinem Beckem na palubě, jehož přítomnost má vliv na dříve konzervativní obyvatele ostrova – ženy blázní a muži řádí. Nikdo z nich nechápe, co se to s nimi děje. Také hlavní postava Maren Gripe, vdaná žena na počátku třicítky, dělá pod Beckovým vlivem věci, o kterých by si nikdy nemyslela, že je jich schopná. Lønn se zaměřuje na vykreslení charakterů postav a smyslů, kterými postavami vnímají svět kolem sebe. Tématem hledání zla v člověku a potlačování živočišných pudů připomíná kniha romány Aksela Sandemoseho, Karstena AlnæseJense Bjørneboa. V souvislosti s místem děje se autor během své přednášky zamýšlel nad tím, jak různé národy podle své geografické polohy vnímají moře. Pro přímořské národy představuje moře element, který spojuje, kdežto pro vnitrozemské národy je moře dělítkem, bariérou.

Na závěr se diskutovalo zejména o konci románu, který autor nechal otevřený. Na dotaz, zda se cítí být literárně spřízněn s norským povídkářem Kjellem Askildsenem, se kterým bývá často srovnáván, Lønn odpověděl, že mu Askildsenovy povídky přijdou velmi odlišné, a to jak stylem, tak tématy. Askildsenovy povídky jsou podle něj mnohem vybroušenější a skoupější na slovo, je těžké je interpretovat.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse