Literární tvorbu Olgy Černé charakterizuje hluboké porozumění pro dětský svět, objevitelské touhy a radost ze hry. Zatímco její předchozí texty Kouzelná baterka a Poklad starého brouka vycházely z pohádkového půdorysu, próza Z domu a zahrady se svou poetikou blíží více obrázkové knize Jitka a kytka, s níž sdílí schopnost propůjčovat všední realitě neobyčejný háv. Střípky ze života rodiny, obývající starý dům se zahradou na venkově, jsou zprostředkovány chlapeckým vypravěčem a ilustrovány výšivkami Evy Volfové.

Próza sestává ze sedmi kapitol, které zaznamenávají výseče z každodenního rodinného života. Volba událostí je přitom podřízena dětskému pohledu, pro který je nejdůležitější hra jako základní poznávací aktivita. Matěj (jeho jméno prozrazuje až text na obálce knihy) spolu s mladší sestřičkou Hankou vyrůstají v láskyplném rodinném prostředí, jehož soudržnost potvrzuje v závěru i příchod dalšího sourozence. Rodiče vytvářejí svým dětem prostor pro svobodné objevování okolního světa a mnohdy jsou spoluaktéry či organizátory dětských aktivit. V tomto ohledu má próza do určité míry instruktážní charakter, neboť v kronikářském líčení zachycuje i náměty na různé rukodělné činnosti, a staví se tak do opozice vůči pasivnímu konzumu.

Titul odráží skutečnost, že důležitou roli hrají dům a zahrada s jejich tajemnými místy a zákoutími. Dům v sobě nese záměrně nepřekrývané otisky stáří, které se samo o sobě stává hodnotou: dokonce i zbytky původní výmalby jsou zachovány a zarámovány coby svébytné obrazy. Dětem skýtá pocit bezpečného útočiště i neprobádaného území, jakým je například půda či sklep. Prostor domu je přímo stvořen ke hře. Z prasklin v omítce se rodí mlčenliví zvířecí společníci, černá kulička nalezená na půdě se prohání útrobami dřevěného draka, který tvoří zábradlí točitého schodiště. Zatímco dům je prostorem, jehož hybatelem je čas v dlouhodobější perspektivě, zahrada podléhá výraznějším změnám v rytmu střídajících se ročních období od jarního sázení, letního pěstování, podzimního sklízení a zimního spánku až k opětovnému příchodu jara. Ze zahrady přichází život a růst v podobě klíčení, rašení, bujení, ale rovněž dozrávání a smutek uvadání. Zahrada je propojena s domem a v dětských hrách dokonce sama funkci domu plní (dětské schovávačky, tunely, domky vyráběné z dýní).

Ilustrační doprovod Evy Volfové je tvořen vyšíváním a nášivkami na různém textilním podkladu. Hromádky pestrobarevných knoflíků, rozsypaných na každé stránce, pak opět upomínají na odvěké dětské hry, v nichž se knoflík podle momentální potřeby dokázal proměnit v cokoli. Vedle celostránkových vyšívaných koláží se objevují i celé příběhové sekvence s textem, jehož ztvárnění křivými stehy podporuje dojem autentičnosti dětského projevu.

Publikace je vhodná zejména pro příjemce předškolního věku, neboť Matějova a Hančina drobná dobrodružství v úzkém rodinném kruhu se vztahují k jejich životní situaci, dosud nepřetížené školními starostmi a povinnostmi. Dospělý zprostředkovatel se pak při listování neubrání vzpomínkám na vlastní dětství, v němž fantazie dokázala přetvářet okolní realitu.