Všichni se tam sejdeme
Butler, Robert Olen: Peklo

Všichni se tam sejdeme

Renomovaný americký spisovatel Robert Olen Butler nepřidává mnoho nového k obecně tradovaným představám o tom, jak má vypadat podsvětí s trpícími hříšníky. Ukazuje nicméně, že by to mohlo být místo občas docela zábavné. Což je úlevné vědět, protože podle Butlera tam zřejmě skončíme všichni.

Ambice vylíčit, jak vypadá místo, kam po smrti přijdou mizerní lidé, už po staletí rozněcuje představivost umělců všech národů a disciplín. Renomovaný americký spisovatel (u nás však zatím zcela neznámý) k těmto představám mnoho nového nepřidává. Že to může být místo občas docela zábavné, to už naznačili jiní před ním. A novinkou není ani nápad, že v Pekle může být při vší té bolesti a utrpení život zajímavější než ve sterilním Nebi. Další z mnoha postdantovských výletů do Satanovy říše se ale přinejmenším docela dobře čte a nabídne několik vynalézavých trestů pro známé historické osobnosti.

Robertu Olenu Butlerovi (nar. 1945) dosud česky nevyšla žádná kniha. Patří k lepšímu průměru současné americké literatury, ceněny jsou zejména jeho povídky. Za sbírku A Good Scent from a Strange Mountain dokonce v roce 1993 dostal Pulitzerovu cenu. Celkem již vydal dvanáct románů a šest povídkových souborů a patrně atraktivita námětu přivábila pozornost českého nakladatele k tomuto dílu z roku 2009. Nakladatelství Plus knihu opatřilo výraznou komiksovou obálkou, která trochu sugeruje, že půjde o román třeskutě zábavný. Část takto nalákaných čtenářů nicméně může být zklamána. Peklo sice má mnoho vtipných momentů, zároveň je to však text příliš hloubavý, než aby mohl být označen za humoristický. A pro ty, kteří by čekali nového Danta, je příběh zase příliš plytký.

Hlavním hrdinou je bývalý slavný televizní moderátor Hatcher McCord. Má to štěstí, že navzdory nejrůznějším tělesným mukám mu je i v Pekle dopřáno věnovat se své původní práci; a není to míněno jako forma trestu. Jiní dopadli hůř, velkou pifku má autor zejména na americké prezidenty: Nixon taxikaří, což v praxi znamená, že se musí brutálně prodírat ulicemi plnými trpících hříšníků bez ohledu na to, kolik jich cestou přejede, Bill Clinton (v Butlerově Pekle je mnoho dosud ještě žijících osobností) zase před každou ženou shazuje kalhoty. Jinak je Peklo docela věrným odrazem pozemského světa: když zrovna neprší síra, tak si tu hříšníci žijí v bytech či vilách a vykonávají různé činnosti přispívající k chodu systému. McCord takto žije v domácnosti s Annnou Boleynovou, popravenou manželkou Jindřicha VIII., jíž čas od času odpadne uťatá hlava, obvykle v okamžiku, kdy si k ní zamilovaný McCord dovolí nějakou něžnost.

Pekelný vládce Satan a jeho pobočník Belzebub, který tu má na starosti propagandu, využívají McCordovy profesionální zručnosti k tomu, aby prostřednictvím jediného televizního kanálu zabavili hříšníky a zároveň i aby jim ještě více znepříjemnili posmrtný život. Zároveň se ukazuje, že Satan z nějakého ne zcela jasného důvodu touží i po tom, aby ho jeho poddaní přinejmenším měli v úctě, a proto jednou McCorda vyzve, ať s ním pořídí interview. Televizní novinář přitom zjistí, že Satan není tak vševědoucí, jak si dosud myslel, že tedy i v Pekle existuje jistá míra vnitřní svobody; a s tímto vědomím začne nenápadně zjišťovat, zda se odtamtud dá dostat pryč. Nejlépe do Nebe, kam dle svědectví dlouholetých obyvatel Pekla v čele s Jidášem Iškariotským jednou za čas Ježíš pár polepšených vyzdvihne.

McCord hledání únikové cesty maskuje sérií rozhovorů se slavnými osobnostmi (dojde i na zmíněného Jindřicha VIII.), kterých se vyptává, zda znají důvod, proč v Pekle skončili. Bohužel v tom nemá jasno patrně ani sám autor, který jako by sem s jistou škodolibou úchylkou umisťoval kdekoho, nejlépe takové, které bychom tu rozhodně nečekali – Vergilia, Beatrici, všechny papeže i Matku Terezu. A taky skoro všechny umělce, ať to byli kýčaři a hamouni, či nikoliv. Marně pátráme po někom, kdo by měl být vzhledem k podobnému obsazení v Nebi nebo alespoň v Očistci, když už Butler dosti otevřeně vychází z konceptu, který beletrizoval Dante.

To je první iritující prvek knihy. Autor jej v závěru překvapivou pointou částečně vysvětlí – bohužel ne dost uspokojivě. Druhou, vážnější slabinou je chabá zápletka. Butler toho v úvodu naslibuje mnoho, ale s přibývajícími stranami kniha ztrácí nápady, napětí i tempo a jiných kvalit text nenabývá. Po vynalézavé první části, kdy s pobavením sledujeme, jaké tresty si autor na koho vymyslel, se ukazuje, že nemá svůj příběh domyšlený, že zůstává u zajímavě nahozeného prostředí, které by snad mohlo skvěle fungovat jako podklad pro satirický televizní seriál; jednou z vlastností seriálů bývá, že centrální zápletka se s neustále přibývajícím počtem epizod vytrácí do ztracena.

McCord se ani od jednoho z dotázaných nedozví, proč je v Pekle, neví to ani on sám. Vytouženou možnost úniku objeví tak nějak bezděky, a ani mu to nepřinese kýžené uspokojení. Příliš spokojen není ve finále ani čtenář. A to se ještě musí nějak srovnat s tím, že podle Butlera v Pekle s největší pravděpodobností skončí taky.
 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Miroslav Jindra, Plus, Praha, 2011, 256 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse