Mám sen. Dějinami 20. století prostřednictvím 80 vět – tak nějak by mohl znít překlad původního názvu knihy Helge Hesseho (1963), jež nyní vyšla česky jako Citáty, které pohnuly dějinami 20. století. Najdeme v ní výroky jako „socialismus s lidskou tváří“ (jediná se vztahem k Česku), „blahobyt pro všechny“ (o německém poválečném hospodářském zázraku) nebo „velký skok vpřed“ (o Číně pod vládou komunistů). Čtenář se také dozví, která řeč císaře Viléma II. byla označena jako „hunská“, která katastrofa přispěla k rozšíření signálu SOS, kterým lidem se připisuje výrok „Raději zemřít ve stoje než žít na kolenou“, nebo to, že texty dvou nejznámějších písniček nacistické propagandy napsal homosexuál vězněný a mučený gestapem.

Hned v úvodu uveďme, že český název publikace je ještě více zavádějící než název originálu. Výroky, které autor vybral, totiž byly podle mne zvoleny dost libovolně, v některých kapitolách je jim věnována jedna věta a jinak s obsahem kapitoly příliš nesouvisí. Jako by někdy šlo jen o záminky, aby autor mohl – jednoduše a přehledně, ale většinou ne příliš objevně či invenčně – vyprávět příběhy či události, které ho v dějinách zaujaly. Sluší se přitom připomenout, že jde o volné pokračování autorovy knihy Citáty, které pohnuly dějinami. Už ve starší knize najdeme kapitoly o Einsteinovi či Hitlerovi, tentokrát ovšem volí jiné výroky těchto mužů: „Mrštní jako chrti, houževnatí jako kůže, tvrdí jako Kruppova ocel“ pro Hitlera. U Hitlera je ovšem otázka, který jeho výrok byl ten „nejvlivnější“: už německý historik J. Fest konstatoval, že se sice Hitler proslavil jako řečník, ovšem žádný jeho řečnický výrok do obecného povědomí nevstoupil.

V některých případech ovšem určitý výrok a jeho obměny celou kapitolu rámují: část věnovaná T. W. Adornovi a jeho výroku „Falešný život nelze žít správně“ končí ironickou parafrází slov Joschky Fischera: „Chtěli bychom žít správný život ve falši“. Kapitola o brazilském prezidentovi s českými kořeny J. Kubitschekovi a jeho budovatelském úsilí je uvozena politikovými slovy „Padesát let pokroku za pět let“, uzavírá se ale sarkastickými slovy jeho kritiků, kteří jeho éru zhodnotili jako „padesát let inflace za pět let“.

Zajímavá aspoň pro mne byla třeba kapitola o „mlčící většině“¹ – tento pojem proslavil R. Nixon, který se prezentoval během prezidentské kampaně v roce 1969 jako mluvčí „zapomenutých Američanů“, „mlčící většiny“. Kapitola Žena potřebuje muže asi jako ryba kolo zase pojednává o ženském feminismu, přičemž onen výrok pochází také z konce 60. let a byl myšlen zcela vážně. Dnes se prý někdy používá v seznamovacích inzerátech spíše ironicky, podle autora dospěla emancipace k jistému cíli: „ryba nyní hledá dobrovolně, z citových, nikoli materiálních důvodů“. Barvité jsou také dějiny původně biblického citátu „I překují své meče na radlice“, podle něhož roku 1957 vytvořil sovětský sochař J. Vučetič sochu pro hlavní sídlo OSN. Výroku se prý chopila východoněmecká evangelická církev a zpopularizovala ho, mládež prý nosila na bundách a košilích nášivky s tímto citátem a siluetou zmiňované sochy. Ačkoli byl podle Hesseho odkaz na sovětskou sochu „zvolen šikovně, dostali nositelé nášivek punc rozvratného živlu“, a kdo ho nosil, riskoval dokonce zatčení. Autor ovšem právem připomíná, že Bible je velmi bohatá na výroky všeho druhu a najdeme v ní i citát opačného významu: „Ukujte ze svých pluhů meče a ze svých srpů oštěpy.“

Autor poutavě popisuje i původ sloganu „Jeden obraz poví víc než tisíc slov“. Tato slova se poprvé objevila v inzerátu z roku 1921, paradoxně ovšem nešlo o obrázek, ale čistě o text, který propagoval reklamy na tramvajích. Autor ve svém následném výkladu ale podle mě až příliš podléhá síle tohoto přirovnání: nebere v úvahu, že sebepřesvědčivější obraz získává svoji sílu jen díky významovému kontextu, v jehož rámci je příjemci podáván; fotografii zraněného dítěte můžeme porozumět až tehdy, pokud nám někdo poví, zda je zranili Židé, či Palestinci, kteréžto sdělení navíc vůbec nemusí odpovídat realitě, protože to z obrázku jednoduše nepoznáte… Čeští překladatelé knihy se snažili některé Hesseho nepřesnosti či příliš zkratkovité vyjadřování místy napravit v poznámce pod čarou, sám jsem ovšem někdy nad českým překladem váhal. Kupříkladu slavný Heideggerův výrok „Nichts nichtet“ překládají jako „nicota znicotňuje“, i když zavedený je překlad „nic nicuje“, případně „nic nicotní“.

Do skutečné historie citátů a sloganů, toho, kdo je kdy a jak používal a k jakým přitom docházelo významovým posunům, se autor pouští jen občas a vlastně okrajově. A přitom dějiny výroků jako „Náboženství je opium lidstva“ (podle T. Halíka původně výrok jistého církevního otce, později používaný markýzem de Sade a proslavený Marxem²) nebo „člověk člověku vlkem“³ by skutečně vydaly na knihu. O druhém z výroků se ovšem více dozvíme na anglické Wikipedii nebo v Teorii nevzdělanosti K. Liessmanna než u Hesseho, který má příslušnou kapitolu ve své starší knize.
 

1 http://en.wikipedia.org/wiki/Silent_majority ^zpět
2 http://en.wikipedia.org/wiki/Opium_of_the_people ^zpět
3 http://en.wikipedia.org/wiki/Homo_homini_lupus ^zpět