Paní profesorka Elia Barceló se narodila před 55 lety v Alicante a nyní učí španělskou literaturu na univerzitě v Innsbrucku. Spisovatelskou dráhu zahájila sci-fi povídkami. Z řady jejích próz vybrala Denisa Škodová „Zlatníka“, který rozhodně nepatří k pravověrné vědecké fantastice, a přeložila jej. Filigránská práce autorky čtenáře nadchne i poté, co prohlédne její trik, jejž tu neslušno prozrazovat. Život provinčního španělského městečka v době Frankovy diktatury konfrontovaný se současností a letmým nahlédnutím do New Yorku nenabízí na první pohled žádné bouřlivé děje, a přesto si vás novela svou tajemnou atmosférou ochočí.

Nikoli náhodou jmenuje Elia Barceló mezi svými literárními vzory Cortázara, Borgese, Casarese nebo Fuentese. Když se jí po anglickém vydání této knížky ptali na inspirační zdroje, začala vyprávět o tom, že má pocit, že v její hlavě se rodí nápady jako bubliny v šampaňském. Je to pěkný příměr, který současně poukazuje na spontaneitu autorčiny fabulace. Zlatník v titulu naznačuje cosi o klenotech a špercích, a není to asociace falešná. Elegantní čtení.