V současné době si pedagogové stále častěji kladou otázku: Jak změnit přístup k žákům a studentům, jak docílit toho, aby výuka ve škole byla zajímavější a atraktivnější?

Peter Gray ve své knize Svoboda učení nabízí odpověď vpravdě revoluční. Navrhuje zrušení klasických škol ve prospěch svobodného učení. Klasickou školní výuku považuje za mocenský nástroj dospělých vůči dětem, který potlačuje svobodu a vychovává ke stádnosti a závislosti. V jedné z kapitol dokonce školu přirovnává k vězení. Ve svých článcích se opírá o zkoumání vývoje našich předků – sběračů a lovců, kteří ponechávali dětem naprostou volnost v učení, pouze jim poskytovali základní podmínky – vhodný prostor, dostatek času a společnost, která byla věkově pestrá. Děti se v takových podmínkách učily přirozeně a nenásilně od svých starších kamarádů, aniž by přicházely o důležitou součást každé vyspělé osobnosti – radost z učení, kreativitu a schopnost na sobě neustále pracovat.

Vzorem moderní školy je pro P. Graye škola ve státě Massachusetts nazývaná Sudbury Valley, v níž vzdělávání funguje na zcela jiných principech než v klasických školách. Žáci se zde neučí podle žádných osnov a plánů, jsou věkově promícháni a vzdělávání probíhá formou sebeřízeného učení. Personál školy pouze zajišťuje vhodné podmínky – prostor pro hraní a zkoumání, přístup ke vzdělaným a poučeným dospělým a přístup k vhodnému vybavení. Výuka (dá-li se proces probíhající v Sudbury Valley tak nazývat) je oproštěna od jakéhokoliv hodnocení a testování.

Podstatnou součástí knihy je kapitola, v níž autor vyjmenovává největší hříchy současného většinového vzdělávacího systému. Jsou jimi: věková diskriminace a segregace, arogance v podobě testování a známkování, narušení vývoje kooperace a pečování, narušení sebeřízení a osobní zodpovědnosti, učení spojené se strachem a stresem. Peter Gray zároveň tvrdí, že současný vzdělávací systém je zevnitř nereformovatelný, změna musí nastat vně povinné školní docházky, musíme změnit chápání celého vzdělávacího procesu.

Jakkoliv jsou myšlenky Petera Graye sympatické a nakažlivé, jedno je jasné: cesta k jejich uskutečnění je velmi komplikovaná a předpokládá moderní, vyspělou společnost. Zřejmě není náhodou, že se myšlenky unschoolingu v Evropě ujaly právě v Belgii, Holandsku a Německu.

Je nasnadě, že prosazování svobodného učení by muselo přicházet zvnějšku, ale to by zároveň znamenalo získat masovou podporu veřejnosti, což je v současné době málo pravděpodobné. V podmínkách našeho školství bohužel často narážejí na nejrůznější překážky i méně revoluční systémy, které částečně pracují s obdobnými prvky. Mám na mysli např. waldorfské školství, které se u nás potýká s nedostatkem odborníků na jedné straně a s nepochopením veřejnosti na straně druhé. Nicméně každý ostrov pozitivních změn v přístupu k učení může myšlenku svobodného učení podpořit. Věřím, že jako si k nám našlo cestu domácí vzdělávání, najde své příznivce a následovníky i svobodné učení.

Každopádně lze doporučit knihu Petera Graye jako inspirativní čtení pro každého pedagoga, který nechce ustrnout ve svém vývoji.

Peter Gray: Svoboda učení. Přel. Jiří Košárek, Scio, Praha, 2012, 100 s.