1. LIDOVÁ POVĚST: CHARAKTERISTIKA ŽÁNRU

ÚVOD

Obvyklá definice pověsti, s níž se můžeme setkat v domácích i zahraničních příručkách, mluví o krátkém, fantasticky zabarveném vyprávění s reálnou motivací, které se odehrává v historickém čase a o jehož pravdivosti jsou vypravěč i posluchači přesvědčeni. Taková charakteristika sice není úplně přesná, ale můžeme v ní vidět způsob, jak postihnout žánr pověsti. Klíčem je kombinace kritérií dvojího druhu – textových (ve zmíněné definici je to forma a obsah) a kontextových (v tomto případě víra v pravdivost vyprávění).

Textová kritéria jsou plně zachována v autentických zápisech odborníků či poučených sběratelů, kteří pověsti zaznamenávali tak, jak je slyšeli. Většina zapisovatelů pověstí se však spokojila pouze s obsahem vyprávění, a ten poté buď stručně reprodukovala, nebo jej rozvedla do vlastního příběhu podle svého vkusu a fabulačních schopností. Podstata pověstí však nespočívá v jejich písemném zachycení, ale v jejich živém vyprávění a tradování. Zde přicházejí ke slovu kontextová kritéria, tedy souvislosti spojené s životem pověsti. Součástí lidové slovesnosti je nejen sama folklorní skladba, ale také osobnost jejího interpreta, složení kolektivu, který se vyprávění účastní, a vypravěčská situace, v níž vyprávění ožívá a případně dochází k jeho dalšímu šíření. Samotný folklorní text zachycený na papíře nebo přepsaný v počítači přichází o mnoho ze své působivosti. Nevidíme mimiku vypravěče, neslyšíme, jak mění intonaci a střídá hlasy. Neslyšíme smích posluchačů ani jejich poznámky či dotazy, kterými vstupují do vyprávění. Nečeká nás překvapení, kam až se vyprávění vyvine – zda vypravěč děj rozvede, když uvidí zájem posluchačů, nebo jej zkrátí.

Dobrou představu si uděláme například z charakteristiky jednoho vypravěče z Kubínových Kladských povídek: „A právě tímto sloučením taškáře s vypravěčem sílila působivost přednesu, zvyšoval se účinek na posluchače [...]. V přepisu pro čtenáře nemají jeho povídky už bezprostřednost živého, mluveného slova; zaniká za nimi, více než v jiných zápisech z Kladska, výrazná vypravěčská osobnost. Proto bezesporu ztrácejí, ba jsou místy až nezajímavé“ (Kubín 1958: 434).

U většiny archivních či publikovaných sbírek však kontextové informace chybějí nebo jsou omezené, nejčastěji na uvedení informátora. Sběratelé měli tendenci zaznamenat jen samotné vyprávění a vynechávali popis vypravěčské situace a konverzační rámec, který k vyprávění vedl. Rovněž nezapisovali zásahy posluchačů do mluvy a dialog s vypravěčem, aby se zachovalo plynulé jednolité vyprávění.

Kontext odlišuje proměnlivé folklorní vyprávění, které je pokaždé vyprávěno jinak a za jiných podmínek, od zafixované literatury a spolu s textem tvoří dva základní principy pro porozumění žánru pověsti. Pro každý z nich jsem vybral trojici kritérií (textová: obsah, forma, struktura; kontextová: víra, funkce, distribuce), která umožní poznat lidovou pověst z různých úhlů.

Celý text ukázky v .pdf